Jak se narodil Batasaurus

Vědci tvrdí, že se dinosauři v dávnách dobách líhli z vajíček. I dneska se všude prodávají taková ta vajíčka, co dáte do vody a po pár hodinách (až desítkách hodin) vám prasknou a vyklube se malý dinosauřík. Naši kluci byli vždycky hodně netrpěliví a měli tendenci vajíčko naklepávat nebo různě dinosaurovi pomáhat na svět. Takže trošku asistovaná inkubace :-)

Ale není nutné se spoléhat na vajíčka nebo doufat v nějaké budoucí genetické experimenty! Ani náhodou. Já nedávno prakticky ověřila, že v moderním světě šikovných matek ke zrodu dinosaura stačí kus látky, nitě, nůžky, teplo a tlak (zařídí žehlička). No a ten šicí stroj je výhoda, to je fakt, ale v ruce by to šlo taky, proč ne, jen by to rození bylo o pár večerů delší.

Samozřejmě na to mám i důkazy a fotodokumentaci, kdyby chtěl někdo postupovat podobně, ať je čeho se chytit.

Takže: nakreslíme si svého dinosaura nebo použijeme nějaký existující střih. Já využila předlohu z časopisu Marina, nejsem takový ranař, je to moje první větší šitá hračka a syn do mě vkládal velké naděje, které mě trošku svazovaly :-)

Vzhledem k tomu, že jsem chtěla odolnou hračku, takového mazlíčka, který něco vydrží a hned nevyhyne, tak jsem všechny díly vystřihla i z nažehlovacího vlizelinu a pro jistotu je podžehlila a zpevnila.

A pak už jen vše správně sešít včetně ostnů. U nás nejsou látkové, ale z rypsové stuhy se vzorem Batmana, vznikl tak dino, kterého si Vojta hned pojmenoval Batasaurus. Přiznám se, že spodní část (břicho a vnitřní strany nohou) jsem šila dvakrát, než jsem je správně napasovala :-)

Před naplněním dutým pláknem jsem ještě kolem švů u nohou a kořene ocasu udělala malé nástřihy, aby se látka po otočení tolik nekroutila. Vypadalo to v pohodě, ale po napěchování se ukázalo, že jsem měla nastříhat mnohem hustěji a víc ke švu, jsou tam vidět varhánky.

Ale nový majitel je stejně spokojený! A Batasaurus taky. Vždyť kdo by si neužíval, když ho takhle hladíte po bříšku :-)

Má zvláštní znamení, z každé strany jinou barvu oka, nenašla jsem doma večer dva malé knoflíčky stejné barvy. Takže je denní i noční zároveň, aby bylo jasno!

A co vy, už jste zkoušeli šít nějakou hračku? Nebo si raději vylíhnete dinosaura z vajíčka?

Hezký den všem hračičkám, 

Andrea

Šumíš, šumím, šumíme

... aneb jak na šumivé bomby do koupele, pro potěšení i jako dárek :-)

Bomby. Mám s tím slovem trošku problém, ale zatím nevím, jak jinak jim říkat. Tvarově by se nabízelo říkat jim třeba koupelová srdíčka nebo kytičky podle tvaru formiček, ale to zase nic neříká o jejich efektu. A právě rychlé vyšumění po vhození do koupele, je tím hlavním, co na šumivkách láká stále více lidí.

Ale ponechme stranou název, ten si může doladit každý sám, a pojďme se podívat na složení a výrobu. Složením surovin si do velké míry můžeme určit, nakolik půjde jen o zábavný efekt šumění a nakolik bude vzniklá koupel i pečující pro naši pokožku a smysly. Můžeme přidat různé oblíbené silice (neboli éterické či esenciální oleje), oleje s obsahem vitamínů a pečujících látek, sušené květy...

Základ a princip je vždy stejný. Nedá mi to a dovolím si malé chemicko-technologické okénko, takže nechemici klidně tenhle odstavec přeskočí a čtou až další :-)
Čistě chemicky se totiž jedná o řízenou výrobu oxidu uhličitého. Možná si ze školních lavic pamatujete slovo neutralizace, kdy necháme spolu reagovat kyselinu a zásadu a čekáme jaká legrace nastane. A v tomhle případě opravdu nastane. Reakcí kyseliny (citronové) a zásady (hydrohenuhličitan sodný neboli jedlá soda, soda bicarbona atd.) vnzniká velmi nestálá kyselina uhličitá, která se okamžitě rozpadá na vodu a tradááá oxid uhličitý, což jsou právě ty zábavné bublinky, které se z šumivky uvolňují. Celou reakci nastartuje vhození do vody, proto se během výroby musíme bezpodmínečně (!) vyhnout většímu množství vody, jinak mám milá šumivka vyšumí ještě v misce a na koupel toho moc nezbude.

Suroviny:
- jedlá soda
- kyselina citronová
- škrob
- mořská sůl
- olej (podle perefernecí i dostupnosti můžete použít např. mandlový, kokosový, olivový, olej z meruňkových jader...)
- sušené květy (levandule, růžové plátky...)
- vonné silice (např. levandulová, meduňková, pomerančová, eukalyptová... při výběru dáváme pozor na případné alergie)
- barvivo (může a nemusí být, lze použít např. kosmetické barvivo do mýdel)
- voda v rozprašovači (obyčejná nebo může být i růžová)
- formičky (silikonové, kovové i z umělé hmoty)

Postup, poměry surovin a tak:
Na internetu jsou k nalezení postupy s podíly jednotlivých surovin v gramech, přiznám se, že mně více vyhovuje (i při vaření) metoda lžic, hrnků apod. Navíc u šumivých bomb je klíčová závěrečná konzistence, kterou stejně nikdy neodvážíte, ale musíte ji odhadnout a vyzkoušet.

Na první seznámení a vyzkoušení doporučuji následující množství surovin:
- suché suroviny: jedlá soda (té je nejvíc, cca 4 polévkové lžíce), pak polovina kyseliny citronové (cca 2 polévkové lžíce), čtvrtina škrobu (cca 1 polévková lžíce) a stejné množství mořské soli (cca 1 polévková lžíce, může být např. i sůl z mrtvého moře bohatá na minerály)
- mokré suroviny: 2 polévkové lžíce oleje, několik kapek silice, voda z rozprašovače podle potřeby

Nejprve v misce smícháme všechny suché suroviny a hrubší z nich ještě případně rozetřeme (chceme podobně velké částečky a zároveň platí, čím menší, tím lepší). Poté přidáme olej, esenciální olej, barvivo a vše promísíme. Kdo chce, může přidat i sušené bylinky nebo květiny. A teď nastává ta alchymistická část s vodou, musíme ji přidávat opatrně a jen po troškách postřikovat, promíchávat a zkoušet konzistenci. Kdybychom ji do směsi nalili víc, spustíme šumící reakci, když málo, šumivky se nám budou rozpadat. Kdo pilně trénoval s dětmi bábovičky, je ve výhodě, chceme takový "vlhký bábovičkový písek". Ideální stav je, když nabereme trošku směsi do dlaně a smáčkneme, tak nám drží pohromadě.

Jakmile trefíme konzistenci, máme vyhráno. Rychle naplníme (spíš by se hodilo říct pěchujeme!) připravené formičky a buď necháme 1-2 dny vysychat ve formičce nebo hned vyklopíme a necháme vyschnout volně položené.

Šumivky nás doma hodně baví, už jsme zkoušeli levandulovou klasiku, eukalyptové šumivky i růžové s okvětními plátky růží. Můžete vyzkoušet větší i menší šumivky, nám se víc osvědčily menší bomby z formiček na led a dáváme si jich do vany víc (2 až 3).

Potřebovala jsem vychytat recepturu, tak si kluci bohatě užili společné vyrábění i koupání. Jen to focení šumivky v akci se nám nějak nezadařilo. Příště zkusíme raději video :-)

Příjemné vyrábění a šumění všem,
Andrea


PS: Mimochodem, kdo má trošku větší děti, z uvedených surovin se dá připravit i krásný domácí pokus právě na přípravu oxidu uhličitého, kdy se soda s kyselinou citronovou (může být i citronáda) smíchá v PET lahvi a hadičkou nebo v kloubu ohnutými brčky se unikající oxid uhličitý zachycuje ve skleničce s vodou a vidíme jeho unikající bublinky.