Když vás inspiruje nemoc

.... aneb od rýmy k brožím z Fima vede jen krátká cesta :-)

Stručně to proběhlo takhle...

A teď ten delší příběh pro čtenáře:
Letos k nám byla zima přívětivá, Vojtík dokonce přinesl v pololetí vysvědčení s NULOU zameškaných hodin, to už je pro nás na malou oslavu. Ale jak jsme byli tak příjemně uchlácholení a už nakročení do teplého jara, přišel úder. Taková ta viróza, kdy jste v pohodě, v pohodě, pořád v pohodě a najednou z hodiny na hodinu na vás někdo hodí deku a je všechno špatně. Prošli jsme si tím všichni doma s různou intenzitou, ale oba kluci nejhůř, se čtyřicítkami, zvracením, únavou s velkým Ú, krk jak kdyby ho někdo přeoral a zasypal pepřem....

Ale ze všeho nejhorší byla RÝMA. Asi bych mohla napsat i rýmička a přidat obligátní vtípek o chlapech, ale tentokrát mi jich bylo fakt líto, tak to neudělám. 

První krabice (!) papírových kapesníků padla okamžitě, tak dostal každý synek jednu svojí (200 kusů v každé), druhý den odpoledne došly obě, třetí krabici spotřeboval už jen Vojta. A jak jsem je tak postupně likvidovala, koukám jaký mají pěkný obal, kytičkový.... tak jsem si nejdřív pár kytek vystřihla, na později, jako inspiraci, která se může hodit.

Pak na ně koukám znovu a říkám si, že mi vzdáleně připomínají kytičky, co jsme nedávno vyráběli v Dubči na kurzu s Fabiolou.

Jsou to tyhle:

A to už je jen krůček k tomu, je zkusit je hned vyrobit. Rozhodnu se pro modrou variantu, ale ne moc svítivou, takže popadnu nějaký smíchaný zbytek do petrolejova, bílou a hra může začít. Rozhodnu se udělat kytku trošku asymetrickou, jako je vyrábí prábě Fabiola, ale v barevnosti a vzorech podobné jako na krabici s kapesníky. Takže takový trošku inspirační mix.

Protože mám vzorovaných plátků víc než na jednu kytku, vzniknou nakonec celkem 3 různé varianty. Na pečení mám malou zelenou dlaždičku, kytky na ní vypdají skoro jako na té krabici kapesníků ;)

 

Všechno budou nakonec brože, takže ještě zadní část a zapéct brožový můstek a můžou do světa, na kabát, na šálu, na tašku nebo kam budou chtít. Nebo spíš, kdo je bude chtít :-)
Tady je jedna detailní fotka hotové brože....

 A všechny tři krasavice dohromady. Mně se asi nejvíc líbí ta s knoflíčkem.

Beru zpět, finále se ještě nekoná. Pořád mi na nich přišlo něco nehotového a už to mám! Ještě jehlu a nit a závěrečné prošití bílými stehy...

Krásný kytičkový den všem, 

Andrea

PS: a nezapoměňte, inspirace číhá i tam, kde by to nikdo nečekal, třeba i na krabici papírových kapesníků :-)

PS ještě jednou: byla jsem požádána o fotku spodní/zadní části, tak ji sem přikládám. Brožový můstek zapékám spolu se zadní stranou a překládám proužkem hmoty, zvykla jsem si tak. Samozřejmě by šel zapracovat mnohem "maskovaněji", zapustit do hmoty a vyhladit kolem, ale dělám to takhle už dlouho, vyhovuje mi to a hlavně to drží a funguje :-)

Víkendové fimování na Monínci ve znamení proužků

... aneb malá reportáž o tom, jak báječné to tam zase bylo a jak to nakonec nebylo zdaleka jen o naplánovaných proužcích :-)

Zdá se, že moje víkendové pobyty na Monínci, ač mimo oficiální zimu, jsou lemovány sněhem. Zatímco na podzim se lyžařská sezóna díky umělému zasněžování rozjížděla, tento víkend jsme asi naopak potkávaly jedny z posledních statečných. I když aktuální předpověď možná ještě zamíchá kartami, tak pohledem už pomalu začínala zelená převažovat nad bílou :-)

Nicméně na tvořivě relaxačních pobytech není počasí to nejdůležitější, protože do kopce všechny vyveze auto a pak už se jen občas podíváme z okna nebo přeběhneme pár metrů venkem do tělocvičny. Většinu bdělého času totiž trávíme v tvořící místnosti nebo v hotelové jídelně. Případně kombinací (nosíme si nejrůznější relaxační nápoje do tvořící místnosti).

Zatímco první účastnice dorazily a užívaly si blok cvičení, vše jsme připravily a vybalily na první večerní tvoření. Ty barevné lahvičky a vzorníky jsou alkoholové inkousty a na bílé polymerové hmotě umí úplná kouzla. Pak je tam ještě malý vykrajovátkový ráj, razítka, textury, celá barevná škála hmot a spousta dalších věcí, které se na fotky nevešly...

Inkousty spolu s razítky byly jen na rozjezd a zároveň i seznámení s polymerovou hmotou pro ty, kdo s ní nikdy nepracovaly. Na Monínec totiž bereme jak úplné nováčky, tak mírně pokročilé "fimařky", což v překladu znamená ženy, co jezdí na Monínec vyrábět z fima podruhé, potřetí... Moc si toho vážím a slibuju, že na podzim si zase připravím nějaké zajímavé téma i vychytávky.

Tady jsou příklady polotovarů i hotových (skoro se mi chce říct vymazelných) přívěsků:

V sobotu už jsme se zaměřily na barevné hmoty a původně plánované proužky... ALE tahle víkendová skupina byla tak kreativní, že se nenechala hlavním tématem omezit a naopak se předháněla v tom, kam jinam tvoření posunou :-)

Přijde mi skvělé, když účastnice přijíždějí s vlastními nápady a plány, co vyrobí a využijí, protože to pak zároveň znamená, že výrobky mají i nějaký další "vícenežjenzdobící" smysl, že třeba poslouží dobré věci, budou hrát roli při nějaké zásadní životní události, udělají radost jako dárek apod. A zároveň svým tvořením dál inspirují ostatní, lektora nevyjímaje. Ještě jednou děkuju (Andreo, Andulko, Lenko, Štěpánko, Klárko, Pavlo i ostatní) za to, že to takhle nádherně posouváte.

Třeba směrem k miniaturám zvířátek a ovoce (OK, i zeleniny)...

Zase, aby to nevypadalo, že byla tentokrát úplná anarchie, samozřejmě se proužkovalo a čtverečkovalo ...a při výkladu dávaly všichni pozor :-)

Tady je opravdu jen pár ukázek, s čím se odjíždělo domů (něco jsou polotovary z průběhu kurzu, něco již hotové výrobky). A musím říct, že tentokrát se většině z tvořící místnosti vůbec nechtělo, tak byly všechny účastnice rozjeté...

A ještě velké psí finále :-)

Jste zvědaví, kdo tohle všechno vyrobil? Tak tohle je letošní jarní skvělá fimová parta!

Moc děkuju všem účastnicím za tvořivou náladu, přístup i nadšení z výrobků, bylo mi ctí i radostí s Vámi strávit víkend. A hlavně děkuju Magdě z CK Domeček za důvěru.

Fimové jaro je za námi, ať žije podzim!
Andrea


PS: Kdo by chtěl okusit atmosféru relaxačně tvořivých víkendů na Monínci na vlastní kůži dříve, tak má ještě šanci v květnu, kdy budeme šít zipovky a tuším, že je ještě nějaká židle volná ( i postel samozřejmě). A já tam tentokrát budu na druhé straně, s kamarádkami se už mooooooooooooooooooc těšíme. Ale o tom už jsem ostatně psala tady :-)