Dobrá zpráva! České pověsti nemusí být jen "staré" :-)

aneb jak i nejmenší děti zábavnou formou seznámit s dějinami...

Vždycky jsem chtěla, aby moje děti četly. Je to pro mě velké téma a oba s manželem jsme měli knihy jako svoje věrné průvodce a společníky od dětství. Takže jsme tak nějak automaticky předpokládali, že děti naši lásku ke knihám a čtení podědí a převezmou. Možná podědily, ale starší to zatím mistrně skrývá  (s čestnou výjimkou dvou ság Hraničářova učně a kouzelníka Harryho) u mladšího se teprve uvidí, měl nadějný rozjezd (když nadšeně četl všechno včetně názvů stanic v metru a reklamních letáků), ale teď nám ve druhé třídě začal trošku čtenářsky stagnovat :-)

Prozatím to tedy řešíme tak, že jim čteme hodně my. Většinou večer, snažíme se každý večer, někdy chvilku, jednu dvě kapitoly, někdy déle. Knížky si vybírají kluci sami, ale jsou omezení nabídkou doma (byť poměrně širokou, máme asi 4 police dětských knížek a stále dokupujeme, podarováváme...) nebo tím, co uloví při pravidelných návštěvách knihovny. A samozřejmě jim podsouváme i naše tajné tipy...

Jednou z oblastí, které jsem měla já jako malá ráda a preferovala ji i nad pohádkami, byly pověsti a báje, hlavně ty řecké a české. Chtěla jsem je přiblížit i synům, ale vypadalo to beznadějně z mnoha důvodů. Řeckých bájí se kluci báli (prošel jen Minotaurus, ale spíš díky tomu, že na Vánoce manžel dostal stejnojmennou legovou hru a pařili ji spolu). Další překážkou byl jazyk, který je vzdálený tomu, co dnes děti slyší kolem sebe a když jsme se dostali k tomu, že jsem v jednom odstavci musela vysvětlovat už desáté slovo, přestalo nás to bavit (ono se ale není čemu divit, když Staré pověsti české poprvé vyšly v roce 1894). No a taky se asi shodneme, že Alois Jirásek to s rozsahem svých děl vetšinou krapítek přehnal a černobílé obrázky Mikoláše Alše to u dnešních dětí nezachrání.

Proto všechno jsem měla velikou radost, když jsem objevila knížku Martiny Drijverové České pověsti pro malé děti. A tady jsme se konečně chytli :-)

Pověsti jsou hodně krátké, většinou jen 2 stránky, jsou psané pro děti srozumitelným a poutavým jazykem, s pěknými barevnými ilustracemi (dílo Dagmar Ježkové). V knížce jich je vybraných přesně 20.

Máme knížku doma už pár let a průběžně se k ní vracíme. Zrovna dneska jsme dali Bivoje, Svatoplukovy syny a Orloj :-)

Hezké počtení,
Andrea