Já a kabelky....a námořnická Dariana

Mám jednu velkou lásku a tou jsou tašky, kabelky, taštičky, kapsičky a vůbec všechno kolem toho.

Mám jich vždycky víc. Jakože ne jednu tašku, kterou teď zrovna nosím a až jí ošoupu, půjdu si vybrat novou. To fakt ne, už dlouho ne.. zase teda ne že bych je kupovala úplně živelně, občas prostě POTŘEBUJU nějakou třeba větší na delší cestu, na víc věcí, na nějaký speciální účel. A někdy prostě POTŘEBUJU novou tašku jen jako antidepresivum :-)

Jedna z mých nejoblíbenějších značek je Dara bags. Vlastně je to moje hlavní oblíbená značka, protože až na čestné výjimky jiné tašky ani nemám. Svoji první jsem si koupila na Fleru před sedmi lety (listopad 2010!) a byla to tahle:

Ani ne za 3 měsíce (leden 2011) jsem to nevydržela a objednala druhou... samozřejmě jsem potřebovala trochu větší.

Pak následovala ještě větší kabela, která mě provází na všech kratších kurzech a pobytech.

Pak muselo dojít i na klasiku, Daří "zipovku" neboli Darianu, první, druhou, třetí... liší se velikostí, barvou i pohnutkami k nákupu. Jedna je pro mě naprosto zásadní a výjimečná, vyhrála jsem jí v dobročinné aukci, a i když jsem za ní dala více než kdybych si ji koupila v obchodě, nelituju ani na chvilku.

No a teď mám dilema. Minulý týden se mi zjevila zase jedna kabelka, kterou POTŘEBUJU. Můj VNITŘNÍ BOJ probíhal zhruba takhle:

21.3. 13:57 píše František na Facebooku Dara bags: Úplně nejvíc poslední kousek Dariany Middle s námořnickým puntíkem. A když se podíváte pozorně, tak zjistíte, že některé ty červené puntíky mají v sobě malý florální motiv

21.3. 14:16 líbí se mi na první pohled, píšu odpověď: A sakra, to mi nedělejte, čtvrtá Dariana už mi asi neprojde a přitom by se mi tááák hodila k mým námořnickým korálům

 

21.3. 14:18 odpověď, protože František je evidentně rychlík a kontruje něco o osudu, přidává sadu vykřičníků... pchá, na mě si s osudem nepřijde.

Pořád ještě úterý 21.3. a relativní klid. Zmínka o osudu mě opravdu nerozházela a zatím se ani neschyluje k objednání. Ale PRO ZAJÍMAVOST jsem si rozklikla kompletní nabídku s přesně touhle látkou, prý je to nějaký zbytek a už nebude, sakra.

Je fakt hezká, ta látka myslím a barevnost. Možná bych si jako cenu útěchy mohla koupit alespoň kosmetickou taštičku nebo klíčenku. Tak nic, nebudu to pokoušet, takových látek se mi líbí...

Cca čtvrtek a pátek - vzpomenu si několikrát na tašku, podívám se, jestli ji ještě mají. Kdyby totiž ne, nemusela bych se tím už vůbec zabývat a bylo by jasno. Zjistím, že ji mají i ve větší velikosti (Dariana big), to by se mi hodilo, sakra. Jaktože jsem tuhle větší předtím přehlédla? No nic, udržím se.

Řeknu o svých úvahách i manželovi, očekávám rozmlouvací podporu. Nesměje se mi a řekne, tak si jí kup, dyť je to jedno, že už jich máš tolik. Ani ji nechce vidět, tak asi tak.... moc mi to nepomohlo. Ale držím se a neobjednávám, protože jich mám už tolik a je to rozmařilost, zbytečnost a stejně je ani neunosím a ani je nemám kam dávat, je to navíc i drahý a tak vůbec. Navíc jsou opravdu kvalitně ušitý, netrhají se a drží jak židovská víra (smí se vůbec ještě takový věci říkat, natož psát?), takže se doma hromadí a nemají přirozený úbytek.

Sobota - cestou v metru si na ni vzpomenu, zasním se, že by se ideálně hodila k džínám a na léto by byla fakt super. A vlastně jsem si koupila i stejně barevný šál, lehoučký, krásný, taky takový námořnický. Úplně to vidím dohromady. Ještěže už vystupuju.

Pondělí - na Facebooku Dara bags se objevuje zpráva o přívěscích na kabelky. Takový taky vyrábím. Teda ne takový, z polymerový hmoty samozřejmě. A zbylo mi i pár námořnických korálků v barevnosti jako je TA TAŠKA. Sakra. Sakra. Sakra. Mohla bych si udělat cingrlátko z námořnickejch korálků k námořnický tašce. Na létoooooooo.

Večer. Jsem silná a jsem na sebe pyšná, neobjednala jsem. Připadám si jak anonymní alkoholik, jenže nemám žádnou svoji skupinu, kde bych si postěžovala ...nebo se pochválila? Ani nevím, sakra.

Úterý 28.3. Dneska je to přesně týden, co jsem ji zahlídla. Musím se na ní ještě alespoň jednou podívat na eshopu. Sakra. Pořád tam ještě je, nikdo si ji nekoupil. Co budu dělat? Není tohle fakt ten osud? Taková prima velikost a navíc námořnická. Jako kdyby tam čekala na mě.

Odpoledne - zkusím se cvičně přihlásit do eshopu, třeba si nevzpomenu na heslo a bude vymalováno. Stejně si ji nebudu moct objednat. Zadali jste špatné heslo. No hurá, FAKT si ji nemůžu objednat. To je ale divný. Zkusím to heslo zadat znovu. Jsem tam! Sakra.

Pořád ještě 28.3., večer - jsem nějaká bez nálady, jako kdyby mi něco chybělo a nějak mě nenapadá co. Už vím, ta taška, taškááááá.

Středa ráno - objednáno! A ještě se to rýmuje :-)

Mohla bych si to zdůvodnit takovými těmi řečmi, že si to zasloužím, že je potřeba se čas od času odměnit, udělat si radost. Ale to nebyl tenhle případ. Tuhle tašku jsem totiž prostě a jednoduše POTŘEBOVALA.

Jasně, že trochu přeháním (no moc zase ne) a navíc minulý týden byly obě děti už druhý týden nemocné, tak jsem měla roupy (já, oni měli nějakou virózu s horečkama) a byla citově labilnější a měla narušenou obranyschopnost (k nákupům). 

A stejně jsem si ji objednala jen proto, abych o tom mohla napsat na blog.

Mohla bych teď pro změnu napsat něco zase o botách. Nějakých jarních, nebo možná už letních spíš?

A.

Jak na domácí balicí papír

...různě, třeba my razítkuleme bramborou :-)

Náš tatínek slavil na podzim kulatiny, koupili a vyrobili jsme mu nějaké ty dárky a nechtěli jsme je předávat fádně, jen tak zabalené v koupeném balicím papíru. Tak jsme si s klukama řekli, že vyrobíme i vlastní balicí papír!

Vyšli jsme z toho, že manžel má rád vodu a lodě... a ještě čaj, ale ten si necháme jako inspiraci na příští kulatiny :-)

Koho nebaví číst, tady je rychlý souhrn v koláži:

A kdo si rád počte a ocení více obrázků a taky trošku toho postupu, tady jsou.

Nejprve jsem vybrala techniku razítkování. Vzhledem k tomu, že hlavním dárkem byl velký robot a bylo jasné, spotřeba papíru bude veliká (tipovala jsem tak 2,5 metru celkem), přišlo mi razítkování jako ideální. Nakonec jsme ho stejně ale zkombinovali s troškou kreslení. Ukázalo se to jako dobrá volba, samotné kreslení by kluci nedali, ruka je bolela jen z úvodního vlnkování.

Zatímco kluci malovali modrými pastelkami pěkně vlnité moře jako základ/pozadí, dala jsem se do výroby razítka. Potřebujete nůž, rozkrojenou bramboru a pro jistotu náplasti (nakonec jsem nevyužili, hurááá). Nožem si naznačíte tvar a pak co nepečlivěji okrájíte okolí do hloubky cca 1 cm. A je to. Já jsem vyrobila lodičky, Honzík se pustil do rybky a Vojta do chobotnice.

 

Pak už stačí jen nějaké barvy na razítkování, já od jisté doby používám jen akrylové barvy, rychle schnou, vyperou se z oblečení, mají příjemnou hustotu a pěkně se s nimi pracuje mně i dětem. Jejich nevýhoda je vyšší cena oproti temperkám, ale není to tak dramatický rozdíl (a u akrylek z Lidlu téměř žádný). Trošku barvy si dáme na plastový talířek, rozmažeme ji do kolečka a máme připravený "razítkovací polštářek". Do něj položíme bramboru vyřezanou částí a obtiskujeme. První obtisk obsahuje víc barvy, je sytější, ale pěkně vypadá, pokud uděláme na jedno "namočení" brambory víc otisků, některé jsou výraznější, jiné méně a vypadá to zajímavěji.

 

Barvu můžeme nanášet nebo na některá místa přidávat i štětcem a hrát si na vícebarevné otisky.

 

A je hotovo, papír stačí nechat chvilku uschnout a můžeme balit!

Razítka jsme pak ještě použili na výrobu přáníčka, ladícího s papírem, prostě jsme si vyhráli opravdu parádně.

Originální papír měl úspěch, manželovi ho dokonec bylo líto vyhodit a vytapetoval si s ním pruh zdi u postele, tak ho máme pořád na očích. Neboli výzva pro odvážné, nemusíte se spokojit s výrobou pár metrů balicího papíru, udělejte si rovnou tapetu na celý pokoj!

A co vy? Do čeho zabalíte dárek příště?

Mějte se krásně, 

Andrea

Koktejlky jinak aneb Lístečkové korále

Moje srdeční záležitost, ale taky by se jim klidně mohlo říkat zbytkáče :-)

Mám ráda ten pocit, když něco využiju beze zbytku. Ať už se to týká jídla a opečených včerejších brambor nebo třeba vyrábění z Fima. Mám spousty připravených válečků, odkrojků z válečků různých šířek, které už jsou tak tvrdé, že je pravděpodobně nepůjde "rozchodit", ale schovávám je pořád dál. Jednak jako ukázky na kurzy, druhak i trošku doufám, že ještě najdou svoje uplatnění. Existují různé "zbytkové" techniky na jejich využití, většina sle spočívá v tom, že se ztratí původní vzor. Takže, když se někdy zadaří spotřebovat beze zbytku uleželý váleček i s původním vzorem, je to pro mě malý svátek :-)

A jeden takový svátek nastal s válečkem jednoduchého lístečku v tmavě modré barvě. Líbila se mi jeho barevnost, ale byl ho opravdu jen malý kousek (ani ne 10 cm). Zkusila jsem ho zahřát v dlani, změkčit a trošku zredukovat, nebyl úplně ideální, ale pracovat se s ním dalo... tak jsem ho nahrájela na co nejtenčí plátky.

A připravila si korálky různých velikostí na potahování, všechny v tmavě modré barvě. Vzhledem ke kondici plátků jsem se rozhodla nechat lístečky vystouplé a nezavalovat v dlani do hladka. No a pak jsem si chvíli jen hrála :-)

Dva menší korálky jsem nechala jen tmavě modré a otexturovala je pidi kulatým vykrajovátkem. Protože válečku bylo opravdu málo, bylo potřeba nějak vyplnit prostor mezi korálky, tak jsem z jednobarevné hmoty houbičkou otexturovala ještě malé placaté mezikorálky.

Po upečení jsem měla takovou malou hromádku, akorát do dlaně.

Navlékání je většinou nejméně oblíbená činnost, ale tohle jsem si užila. A takhle moje zachraňování zbylého válečku dopadlo...

Líbí se vám? Já tentokrát nebudu hrát skromnou a řeknu, že mně jooooo!
Mějte se hezky a ať žije zbytkování :-)
Andrea

Zipovky podruhé aneb těšíme se na květen!

Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí.... nene, nezbláznila jsem se, i když by to podle úvodního popěvku i situace u nás doma mohlo vypadat :-)

Ale pěkně popořádku. Oba kluci jsou po pětidenním horečkovém maratonu zesláblí a unavení. V mailu se mi vrší úkoly od učitelek do školy, ale posádka ani druhý týden nemoci není doháněníschopná. Tak zatímco kluci přes den pospávají, jako už od miminek ne, doháním si tu resty alespoň já... dopsala jsem několik článků na blog, třídím fotky a při tom nacházím malé poklady a příjemné vzpomínky.

A taky se těším! Vloni touhle dobou jsme se s kamarádkami chystaly na Monínec. Na relaxační víkend pro ženy organizovaný Dovolenou s dětmi. Ale nenechte se zmást názvem, tyhle víkendy jsou speciální právě tím, že jsou bez dětí, jen pro nás různě velké holky :-)

Vždycky se tu sejde parta skvělých žen a já mám to štěstí, že si víkendy na Monínci užívám z obou stran, jednou jezdím jako lektor (tvoříme společně z Fima), jindy jako účastník a nechávám se jen tak unášet připraveným programem.

Naposledy jsme s Luckou a Katkou byly šít ze zipů tašky a taštičky, penály a penálky, obaly na mobily, zkrátka co kdo chtěl. I nechtěl :-) Protože tahle technika je plná překvapení, vezmete si velký kus zipu (několik metrů) a začnete šít "jakože tašku", ale neodhadnete to a skončíte s kosmetickou taštičkou. Což ale ve finále vůbec nevadí, protože taková taštička se hodí vždycky :-)

Hlavní roli na zipovém šicím víkendu na Monínci, jako ostatně na všech šicích akcích, má Radka Sedláčková. Nebojí se vlka ani šicích začátečníků (fakt!), je neskutečně trpělivá a umí postup jasně a jednoduše vysvětlit. Je s ní radost šít, jen bych jí potřebovala ideálně vedle sebe doma, a ne jednou za rok tři dny :-)

Když na takový víkend v pátek odpoledne dorazíte, přijdete hned do ráje, neboli velké šicí místnosti, kde už má Radka nachystané a rozložené všechny zbraně. A hned při prvním cvičení před večeří vám může začít štrachat v hlavě, v jaké že barvě si tu svoji první zipovku ušijete.

Metry a metry zipů, jezdci v různých barvách, včetně ozdobných, naprosto boží stuhy (hlavně námořnická...).

Vloni jsem odjížděla s touhle zipovou hromádkou.

A doma zavládlo nadšení, malé taštičky/penály si zabral manžel s klukama a slouží jim jako obal na mobil, sluchátka a penály na fixy.

Já zase nejvíc používám petrolejovou taštičku, ve které nosím ukázky fimových šperků. A protože je moje oblíbená a mám jí fakt ráda, dostala i vlastní brožku ze série Stromobroží.

A co že je na nich tak vtipného a návykového? Posuďte sami nebo najděte 10 rozdílů  mezi následujícími obrázky :-)

No a jsme u těch Vánoc... zipovky se jako všechno dobré vrací a my s nimi. Už se zase pomalu chystáme a hlavně těšíme na Monínec šít! A to je skoro jako druhé Vánoce a nevadí, že v květnu :-)

Naše parta (já, Lucka a Katka) se nezměnila. Potkáme se ještě s někým z loňské sestavy?

Už se těším, jak si zazipujeme. Ahoooooj na Monínci u strojů,
Andrea

Dobrá zpráva! České pověsti nemusí být jen "staré" :-)

aneb jak i nejmenší děti zábavnou formou seznámit s dějinami...

Vždycky jsem chtěla, aby moje děti četly. Je to pro mě velké téma a oba s manželem jsme měli knihy jako svoje věrné průvodce a společníky od dětství. Takže jsme tak nějak automaticky předpokládali, že děti naši lásku ke knihám a čtení podědí a převezmou. Možná podědily, ale starší to zatím mistrně skrývá  (s čestnou výjimkou dvou ság Hraničářova učně a kouzelníka Harryho) u mladšího se teprve uvidí, měl nadějný rozjezd (když nadšeně četl všechno včetně názvů stanic v metru a reklamních letáků), ale teď nám ve druhé třídě začal trošku čtenářsky stagnovat :-)

Prozatím to tedy řešíme tak, že jim čteme hodně my. Většinou večer, snažíme se každý večer, někdy chvilku, jednu dvě kapitoly, někdy déle. Knížky si vybírají kluci sami, ale jsou omezení nabídkou doma (byť poměrně širokou, máme asi 4 police dětských knížek a stále dokupujeme, podarováváme...) nebo tím, co uloví při pravidelných návštěvách knihovny. A samozřejmě jim podsouváme i naše tajné tipy...

Jednou z oblastí, které jsem měla já jako malá ráda a preferovala ji i nad pohádkami, byly pověsti a báje, hlavně ty řecké a české. Chtěla jsem je přiblížit i synům, ale vypadalo to beznadějně z mnoha důvodů. Řeckých bájí se kluci báli (prošel jen Minotaurus, ale spíš díky tomu, že na Vánoce manžel dostal stejnojmennou legovou hru a pařili ji spolu). Další překážkou byl jazyk, který je vzdálený tomu, co dnes děti slyší kolem sebe a když jsme se dostali k tomu, že jsem v jednom odstavci musela vysvětlovat už desáté slovo, přestalo nás to bavit (ono se ale není čemu divit, když Staré pověsti české poprvé vyšly v roce 1894). No a taky se asi shodneme, že Alois Jirásek to s rozsahem svých děl vetšinou krapítek přehnal a černobílé obrázky Mikoláše Alše to u dnešních dětí nezachrání.

Proto všechno jsem měla velikou radost, když jsem objevila knížku Martiny Drijverové České pověsti pro malé děti. A tady jsme se konečně chytli :-)

Pověsti jsou hodně krátké, většinou jen 2 stránky, jsou psané pro děti srozumitelným a poutavým jazykem, s pěknými barevnými ilustracemi (dílo Dagmar Ježkové). V knížce jich je vybraných přesně 20.

Máme knížku doma už pár let a průběžně se k ní vracíme. Zrovna dneska jsme dali Bivoje, Svatoplukovy syny a Orloj :-)

Hezké počtení,
Andrea

Zažehlovací korálky se hodí vždy - i na Velikonoce :-)

Jsme prý podobně mladí, já a zažehlovací korálky... začal je vyrábět a prodávat cca rok před mým narozením jeden pán v Dánsku, Malte Haaning a právě z počátečních písmen jeho jména mají originální plastové trubičky název HAMA korálky. Jako první se prodávaly jen MIDI velikosti, větší i menší varianty přišly až později. Dnes je jeho firma prodává do 50 zemí světa, ale plastové zažehlovací korálky už samozřejmě vyrábí a prodává i řada jiných firem.

U nás to začalo malou testovací krabičkou zažehlovacích HAMA korálků, když byly Honzíkovi asi 3 roky, pak přišla zcela zásadní velká piksla z IKEA a pak jsme čas od času dokoupili nějaké menší balení speciálních korálků. Asi největší úspěch měly ty svítící (jako všechno fosforeskující :-) a teď v poslední době průhledné korálky s třpytkami.

Pro menší děti jsou určitě vhodné i různě tvarované podložky, které je vedou při skládání, těm starším pak stačí i velká čtvercová podložka. Mladší syn si takhle skládá svoje oblíbené Pokémony nebo třeba kouzelnickou hůlku se svítícím koncem.

Zažehlovací korálky mohu jen doporučit, a to z mnoha důvodů:
- zabaví děti na dlouhou dobu
- trénují jemnou motoriku
- učí se trpělivosti, nevzdávat se a začít skládat znovu od začátku nebo si dílo opravit (to, když si do podložky třeba omylem drknou...)
- rozvíjí i kreativitu, k dispozici jsou sice mraky různých podložek a předlouh, ale starší děti si mohou vymýšlet i svoje vlastní nebo skládat jen tak podle své fantazie

A hotové výrobky se náramně hodí jako dárky pro babičky, tetičky, děděčky... ozdoby na vánoční stromečky i jiné příležitosti. Větší (a úplně velké) holky si z nich mohou vyrobit i třeba šperky :-)

Protože se blíží Velikonoce, my jsme se tentokrát pustili do vyskládávání velikonočních vajíček. Potřebovali jsme oválnou podložku ve tvaru vajíčka, pytlíky se speciálními korálky (zipové sáčky z IKEA jsou na jejich uskladňování i další manipulaci ideální), trošku trpělivosti a zažehlovací náladu (to je trošku míček na mé straně, občas se stane, že kluci čekají několik dní na zažehlení svého výrobku, ale protože vajíčkovou podložku máme jen jednu, musela to být tentokrát blesková akce ve stylu: vyskládám a máma HNED zažehlí).

Nám se zdá, že nejlépe vychází vajíčka z průhledných korálků, dělá to krásný efekt proti světlu a při zavěšení v prostoru právě ta průhleůdnost pěkně vynikne. Satčí mít průhlednou i jen část vajíčka. Na obrázku vidíte vždy stejné vajíčko položené na stole i proti oknu.

Tak tady je naše prozatimní velikonoční vajíčková trojka :-)

A my jdeme vymýšlet kam si je pověsíme.
Zažehlování zdar!
Andrea