Papírové tvoření v Klubíčku

Tématem lednové Rodinné tvůrčí dílny v Mateřském centru Klubíčko bylo papírové tvoření. V praxi to znamenalo spoustu přebírání papírů, stříhání, vyrážení tvarů a hlavně lepení :-)

A co že jsme to s maminkami a dětmi během sobotního odpoledne tvořili? Z bílých obyčejných šanonů jsme tvořili barevné a neobyčejné a pak jsme společně skládali a lepili mandaly.

Šanony jsme zdobili již podruhé a opět to mělo úspěch. Doma je používáme na výkresy, omalovánky i jako zásobárnu čistých papírů. Když se nám chce malovat, tak prostě vezmeme vodovky nebo hrneček s pastelkami, zalovíme v šanonu a můžeme začít. Tím, že si je děti samy vyzdobí, mají k nim mnohem osobnější vztah a rádi si do nich svoje výtvory či jiné věci ukládají.

Ke zdobení šanonů můžete použít:
- nejrůznější staré kalendáře (my jsme měli hlavně koně, pláže a psi)
- staré časopisy (ideální jsou opět ty pro milovníky koček, psů, koní nebo již nepoužívané dětské časopisy)
- balící papíry s dětskými motivy, květinami
- barevné papíry a výseky z nich (my jsme si např. vyráželi lístečky, kytičky a sněhové vločky)
- katalogy hraček (oblíbené byly katalogy zvířat firmy Schleich, vláčků a mašinek nebo Lega)
- samolepící lesklé tapety
- pastelky, fixy a glitrová lepidla
- a samozřejmě bílé papírové šanony (my měli z IKEA)

Krásně se povedl např. šanon s vystřiženými obrázky dinosaurů doplněný vyráženými lístečky, psí šanon doplněný namalovanými otisky psích tlapek nebo kytičkový (s kombinací velkých kytek z balicího papíru a malých vyražených kvítků).

U mandal mě překvapilo nadšení maminek i dětí a jejich obrovská trpělivost. Nebyla jsem si jistá, jestli třeba 4-5 leté děti vydrží skládat a lepit celou mandalu. A vydržely úplně s přehledem...a nejvíc se těšily až svůj nový výtvor budou moci ukázat tatínkovi :-)  Ne nadarmo se říká, že mandaly jsou zklidňující a léčivá záležitost.

K výrobě mandal jsme používali hotové vyřezané kruhy z pevného kartonu. Na ně jsme od kraje postupně lepili trojúhelníky nebo obdelníky z barevného papíru. Každý podle svých barevných preferencí (s lehkým omezením nabídkou dostupných barevných papírů...). Děti občas porušily barevný rytmus, ale myslím, že to vůbec nevadí a výsledek působí i přesto krásně harmonicky. Většinou to bylo tak, že děti vybíraly barvy, maminky předstříhávaly a děti lepily a tak několikrát dokola...

Určitě se nenechte odradit složitostí na první pohled, je to opravdu jednoduché a soustředěním na barevný rytmus mandal (ať už malovaných nebo lepených či sypaných) se člověk krásně zklidní...

Pokud vás láká společné tvoření dětí a dospělých, můžete se k nám někdy přidat. Třeba hned v únoru, kdy si budeme pohrávat s fimem (lžičky, přívěsky a magnetky).

Recy dinosauří voskovky - návod

Dneska jsme se konečně dostali k vyzkoušení recyklace voskovek. A jsme nadšení! Vůbec nechápu, proč jsem se toho bála a odkládala to... ostatně posuďte sami.

Na internetu (hlavně na anglických stránkách maminek, kdybyste hledali, zkuste třeba "melted crayons") se to hemží návody, jak zužitkovat staré kousky voskovek, kterými už se nedá kreslit. Chlubí se, jak je to úžasný dárek pro různé narozeninové párty apod. Mě spíš lákalo vyrobit klukům nějakou zábavnou pastelku, se kterou by rádi kreslili :-)

Mám takovou jednu duhovou pastelku (Magic od Koh-i-nooru), která má tuhu z různých barev a tak kreslí různobarevnou čáru a taky podle toho, jak se natočí. Kluci si jí rádi půjčují, fascinují je ty barevné proměny a tak jsem na různobarevnou voskovku docela sázela. A když se mi podařilo sehnat vhodné silikonové formičky malinkých dinosaurů (původně jsou na čokoládové pralinky), rozhodla jsem se, že nastal správný čas...

Co budete potřebovat:
- staré voskovky, různé kousky voskovek zbavených papírových obalů
- vhodnou silikonovou formičku (na zmiňovaných stránkých nejčastěji využívají formičky na muffiny, voskovky jsou pak větší)
- troubu rozehřátou na 200 stupňů

Pár poznámek k výrobě:
My jsme si moc užili hned první fázi, sundavání papírových obalů z voskovek. Nebojte se děti zapojit. Vojtíška (necelé 4) to bavilo skoro hodinu, říkal tomu, že je musíme vyklubat. S velkým soustředěním a zaujetím sloupával obaly, i když to z některých šlo opravdu špatně (měli jsme směs voskovek z různých dob a od různých výrobců, papírky byly přilepené někdy opravdu důkladně).

Pak jsme ještě kombinovali barvičky k sobě. Zkusili jsme udělat tón v tónu i pestrou směs. Obojí udělá hezký efekt a tak se fantazii meze nekladou. Navíc se může rozehřátý vosk např. špejlí ve formičce ještě promíchat a když ztuhne, vypadá pak úplně jako mramorovaný.

Řezání voskovek na kousky jsem obstarala raději sama. Protože jsme měli malé formičky, dělala jsem menší kousky, aby se rychleji roztavily a pastelky byly pestřejší. Ve druhém kole už byly kousky větší a výsledek je také pěkný. V téhle fázi myslím nemůžete udělat chybu, pokaždé to bude vypadat originálně :-)

Formičky jsme naplnili vrchovatě a po rozehřátí jsme ještě přidávali. Pokud použijete větší formy, není to potřeba, ale u těchto maličkých dinosaurů by výsledná voskovka byla do ruky malá.

Ukázalo se, že voskovky mají opravdu různou kvalitu, podíl barvy a vosku. Nekteré zůstaly i po rozehřátí krásně syté, u jiných se nahoře oddělila vrstvička čirého nebo slabonce zabarveného vosku, takže jsem je raději lehce špějlí promíchala. U pár bylo potřeba horní vrstvičku seříznout nožem (asi u dvou se nám stalo, že čirá vrstva byla skoro třetina forny, tam jsem ji seřízla a barevnou část dala znovu roztavit na jiného dinosaura).
Celkově v troubě strávily cca 10-12 minut. Je to trochu cítit, ale rozhodně méně, než když se třeba maluje voskovkami na vajíčka...

No a takhle vypadají výslední sauříci. Určitě se nebojte a vyzkoušejte!

Je libo spíše stegosaura?

Nebo triceratopse?

Nebo celé pochodující stádo?

U nás to zatím první den je spíše o hraní než malování. Sauříci se projíždí v autě, povídají si... atd. Ale třeba se i k tomu malování dopracují :-)

Náramkování s Monikou Brýdovou

Nedávno jsem tu psala o fimovém kurzu se Sabine Backer, ale nebyl to jediný kurz, který jsem si v předvánočním čase nadělila :-)

První prosincovou sobotu jsem si byla vyzkoušet náramek s Monikou Brýdovou. Moniku znám už dlouho, tak to tentokrát byla sázka na "jistotu". Sice mám i její poslední knížku, kde potahování náramku moc hezky popisuje a navrch ještě knihu od Bettiny Welker (Polymer Clay Bracelets), ale znáte to. Jsem prostě kurzový typ. Mám ráda tu atmosféru, setkání se stejně "potrefenými" lidmi. Ráda se dívám, jak tvoří lidé, kteří mají danou techniku už mnohokrát vyzkoušenou, vychytali spoustu fíglů a co je na tom všem nejúžasnější, neváhají se o všechno tohle na kurzech podělit. A pak taky ty výsledky ostatních, každý si zvolí trošku jinou barevnou kombinaci a na konci pak čeká krásná duhová přehlídka... No a člověk žasne, co může vzniknout z kombinace, která by ho ani ve snu nenapadla.

Na kurzu byla báječná, uvolněná atmosféra... až moc klidná na to, že jsme museli 3x zapékat :-) Nikam se nespěchalo, na vše byl dostatek času. Kromě principu potažení náramku a výroby jeho základu z lehké modelovací hmoty jsme si ještě vyráběli ze stejného vzoru vypouklé přívěsky (donuty a jiné tvary). Vzor byl založen na kytičce a spirálce z extrudéru.

Bohužel jsem si nevzala tentokrát foťák, tak mohu ukázat jen můj výsledek. Vsadila jsem na modrou, bílou a trošku stříbrné. Náramek a přívěšek s klíčovou dírkou jsou z kurzu, ostatní doděláno další den doma. A ještě mi kousek canu zbyl, tak možná nějaký ten bratříček nebo setřička přibude :-)

Podrážková textura poprvé

 Tak jsem to zkusila!

V Beskydech jsem obdivovala různé vzory na podrážkách, co lidé otiskli do sněhu a napadlo mě tyhle "podrážkové" textury vyzkoušet na fimu. Tentokrát od nápadu k činu nebylo až tak daleko, cca 14 dnů....

A jak to dopadlo? S konečným výsledkem nejsem moc spokojená, což se mi u mého tvoření stává poměrně často :-) Ale beru to tak, že to byl první pokus...a byla legrace.

Celá realizace začala útokem na botník. Tady se ukázala první slabina plánu. Evidentně jsme si doteď nevybírali obuv podle zajímavého vzorku na podrážce. Protože to byla bída. A když už byl vzorek alespoň zčásti zajímavý, byl na sešlapané dětské botičce. Nebo byl příliš mělký nebo naopak moc velký/výrazný. Nakonec mě zachránily moje zdravotní polobotky a kecky staršího syna. Na mé polobotce byl hezký vzor, připomínající zeď z cihel a na keckách dokonce dva vzory (trojúhelníky a malinké čtverečky).
Btw. syn chodí do první třídy a za chvíli po něm asi budu dědit boty :-)

Umyla jsem podrážku a připravila si plát barevného fima (projetím na nejširší nastavení strojku). Podrážka byla ještě trochu mokrá, suchou bych asi postříkala rozprašovačem nebo otřela vlhčeným ubrouskem. Otiskávala jsem celkem asi pětkrát každou botu, protože se moc nedařilo. Hlavní problém jsem měla s rovnoměrností otisku. Nevím, jestli jsem nedokázala rovnoměrně tlačit na botu (zkoušela jsem to zevnitř i shora) nebo jsou podrážky z principu tak vyráběné. V případě polobotky asi obojí, u kecky mi přišla podrážka opravdu rovná, ale stejně byl výsledný otisk někde hlubší a hezčí než jinde. Zkusila jsem i obrácený postup, že jsem plátek fima položila na podrážku kecky a přejela válečkem, ale výsledek byl podobně neuspokojivý. Na všech fotkách jsou otisky pro zvýraznění potřené stříbrným pudrem.

Můj původní plán vyrobit si z fima reverzní podrážkovou texturu tedy tentokrát nedopadl, ale když už jsem měla hotové tyhle podrážkové otisky, zkusila jsem je využít na výrobu několika "pošlapaných" kousků. A tady jsou...

Pošlapaná srdce (zatím jen polotovar, textura z drobného kostičkovaného vzorku na keckách).

Cihláčci (aneb vzor z polobotek)

A čistě jen pro pořádek, zpracovaný i kousek trojúhelníkového vzorku na kecce :-)

Na rozloučenou jedna podrážková skupinovka :-)

Recy stojánek na náušnice

V poslední době jsme si doma oblíbili míchané musli. Takové ty musli, co si můžete nechat namíchat a poslat domů ve velkém tubusu a je tam přesně to, co si naklikáte (www.mixit.cz). Má to ale jednu nevýhodu, hromadí se nám doma tubusy...

Jsou poměrně velké (trubky o průměru 10 cm, vysoké cca 27 cm), pevné a je nám líto je vyhazovat. Zatím mě moc možností využití nenapadlo. Spíš jen takové velké bláznivé projekty typu hradu s věžičkama nebo dráhy pro autíčka. Až tuhle přišel jeden ryze praktický (a dámský)!

Vyrobila jsem si stojánek na náušnice. Mám takové pravidlo, že náušnic není nikdy dost. Ráda bych měla podobné i pro kabelkotašky a boty, ale tam to zatím neklaplo :-)

Je to úplně jednoduché a rychlé. Koupila jsem si pruh pytloviny (tady musím uvést jeden tip pro Pražáky, kteří ještě neznají Provaznictví na Florenci), vyměřila na výšku tubusu (plus nahoře na založení, dole jsem využila hotového okraje) a přilepila lepidlem. Nelepila jsem úplně všude, aby se daly náušnice zasouvat. Uvnitř tubusu je ještě prostor na jiné šperky. Hodí se jen na náušnice s afroháčky.

Na puzetkové mám také vymyšlený způsob skladování, ale ještě to musím trochu vychytat. Válí se mi tu totiž takový pěkný plát polystyrenu a ten když se ... ale to až příště :-)

PS: Kdybyste měl někdo nápad, jak tubusy jinak využít nebo nějaké chtěl, určitě mi napište! Vyzkouším, daruji atd.

Beskyde, Beskyde...

kdo po tobě ide? No přeci turisti, co zanechávají krásné textury ve sněhu :-)

A tak jsem si jich na Nový rok cestou na Radhošť pár vyfotila... jak by asi vypadaly na fimu? Předpokládám, že už se našel nějaký odvážlivec a vyzkoušel to. Přemýšlím, že taky půjdu zkontrolovat náš domácí botník a dám vědět, jak jsem pochodila!

 

Tady je vidět, že cesta na Radhošť byla ten den hodně frekventovaná...

A aby to nevypadalo, že jsem pořád koukala jen do země, přikládám i něco málo kolem...
třeba pohled na Jurkovičovy stavby na Pustevnách, kde jsme trávili letošní svátky. Odborně se tomu prý říká secesní sloh s bohatě stylizovaným dekorem :-)

 ... i počasí se vydařilo, sněhu tak akorát na dětské radovánky.