Pokémonský klobouk - malování na textilní klobouček

Mladší syn se nám nějak prokašlal až k zápalu plic, tak je už dlouho doma ze školky a jak se občas nudí, vymýšlí si na mě různá zadání... jako třebaaaa pokémonský klobouček. Dokonce si ho tak i pojmenoval. Vojtíškův pokémonský klobouk a trval na tom, že název musí mít i přímo na výrobku :-)

Zvolila jsem opět osvědčené fixy na textil (stejně jako u spidermanských cviček zde). Maluje se s nimi krásně, u takto tvrdé látky je to vlastně jako omalovánka na papíře. Nejprve jsem si namalovala obrys černou fixou a Vojta si pak vybíral jaké barvy má pokémon mít a podával mi je a tak nějak celé malování popoháněl kupředu :-)
Největším úskalím nakonec bylo najít předlohu, resp. domluvit se s čtyřletým dítětem, jakého pokémona chce namalovat. Zachránil nás, jako už mnokrát, strejda google. Nakonec jsme vybrali 4 pokémony a namalovali je po obvodu kloboučku, jak si zadavatel přál... naštěstí se zakázka podařila a svědčí o tom i to, že ho od včerejška téměř nesundá z hlavy!

Kdybyste si někdo netroufl na malování a chtěl nějakého vysněného hrdinu pro svoje dítě, napiště mi. Určitě se domluvíme. Dětské kloboučky i trika mám a chuť malovat a dělat radost také :-)

Jak zužitkovat papírové krabice

V poslední době mi stále více vadí vyhazovat různé obaly. Sice doma alespoň třídíme co se dá (papír, plasty, sklo, hliník, kartony od nápojů), ale stejně... a tak stále více přemýšlím a vymýšlím, na co je využít nebo jak je před vyhozením alespoň nějak zužitkovat.

Zatím nejvíc využíváme různé papírové krabice. Protože dost objednáváme přes internet, hromadí se opravdu hodně. Když jsou velké, poslouží klukům jako loď. Je to úplně jednoduché, krabici položím na zem a zeptám se jich, jestli chtějí loď a pak je minimálně tak na dvě hodiny o zábavu postaráno... K vylepšení "lodi" se hodí určitě nůžky, pastelky nebo fixy. Loď pak zůstane doma ještě pár dní než jí čeká "papírový" kontejner, ale to už je většinou díky klukům a kocourovi tak trošku ztroskotaná :-)

Zkoušeli jsme i krabicový domeček, ale zejména mladší syn miluje lodě ve všech podobách a hlavně stačí i menší krabice, sedne si do ní a fantazie pracuje na plné obrátky...

Další možností je použít kartón na tvoření s dětmi. Vystřihuji z něj různé tvary (motýly, kytky, hlavy zvířat, srdíčka, draky...), které pak pomalováváme nebo polepujeme, podle toho o co se jedná. Dají se pak využít jako zápichy, pověsit atd. Některé krabice nebo obaly jsou dokonce bílé a můžeme je využít třeba jako podklad pro koláže. Je to levný a lehký materiál, takže ideální pro děti.

Jednu dobu kluci milovali kočičky a na výstavě jsme dostali několik časopisů pro chovatele koček, postupně vzniklo nespočet kočičkových koláží, některé máme pořád schované nebo pověšené, jiné sloužily jako dárky babičkách a tetám. Byl to super trénink stříhání a lepení. Nebo jsme si vystřihli z kartonu jen hlavu kočky a tu jsme polepili semínky (mungem, slunečnicí, kmínem) a vznikl krásný zápich do květináče.

Na karton se dá dělat i papírová mozaika, třeba na takovéhle velké kytky... základ poťupat nebo štětcem natřít akrylkama a lepit čtverečky. Starší syn vybral barvy a celkový styl a mladší se snažil držet krok :-)

A co teprve u velké krabice použít jednu stěnu jako malířské pláno a zkusit opravdu velký obraz? My jsme nedávno takhle malovali na obaly od nábytku IKEA a bylo to moc fajn. Vznikla třeba tahle krásná loď.

U papírových draků (nápad ke mně přišel z internetu) je vystřižený z kartonu jen kosočtverec, polepený barevným papírem a výseky z pěnové gumy, ocas má z chlupatého drátku. Výhodou je, že do katronu se krásně vsune jak špejle, tak chlupatý drátek a drží v něm. Na Rodinné tvůrčí dílně to s pomocí maminek zvládly i úplně malé děti.

A tuhle hromádku máme zatím připravenou v zásobě :-)

Hezké recy kartonové tvoření!

Shiny show podle Melanie Muir

aneb jak to vypadá, když se někdo zaměří na jednu techniku a dotáhne ji k dokonalosti. Přesně tohle jsme totiž měly možnost pozorovat na kurzu skvělé skotské polymerové umělkyně Melanie Muir.

Co říct na začátek, možná se podívejte sem, ať máte představu, co a jak Melanie tvoří. A pak si zkuste ten lesk a hladkost a zároveň určitou jednoduchost vynásobit tisíci a máte šperky Melanie v reálu. Můj mladší synek by to pravděpodobně vyjádřil slovy: Teda mami, hustýýýýýýý.

Melánie přivezla i nějaké šperky na ukázku a bylo možné si je koupit... nebo se alespoň chodit kochat na výstavku :-)

Melanie Muir v Praze začátkem května vedla dva kurzy. Já jsem se zúčastnila jednodenního workshopu, kdy jsme společně vyráběly náramek z jednoho kusu - Simple Cuff Bracelet (ve skutečnosti je tam těch vrstev samozřejmě víc a simple to napoprvé taky až tak není...). Takhle je umí dělat Melanie...

 

Já na tom svém náramku samozřejmě vidím spoustu nedostatků, ale na druhou stranu výrobek není hlavním cílem těchto kurzů. Pro mě je mnohem důležitěší setkání s člověkem, kterého baví a živí polymery a který svoje nadšení předává dál. To se tentokrát opravdu povedlo. Je to už pár dní, co se kurz konal a já nějak nemůžu Melanii dostat z hlavy, byla milá, otevřená a některými svými radami a přístupy mě prostě "dostala". Vyzařoval z ní klid, radost a odhodlání a zárověň až neskutečná preciznost a soustředění. Je prostě mistrem jedné techniky, mokume gane, kterou má dokonale zvládnutou a vychytanou.

Fascinovalo mě, že se snaží pracovat co nejjednodušeji, s minimem nástrojů a někdy jsou to dokonce nástroje zcela nepolymerové (jako ohlazený oblázek). Hledá zároveň i levná řešení (prý vliv rodného Skotska :-). Kreativní věci si užívá a ty nudné, jako třeba broušení, se snaží mít co nejrychleji za sebou (sakra, že bych si konečně sehnala někoho na domácí práce...).

A nakonec i nezbytná  pochvala organizačnímu týmu :-) Celý kurz byl totiž vydařený i po organizační stránce (v režii a s překladem Petry Nemravové). Díky!

A pro ty, co přeci jen chtějí vidět můj výsledek, tady je :-)