Mááááámi, vypráávěěěěj!

Tenhle příspěvek by klidně mohl mít podtitul aneb Jak jsem si v létě pěkně naběhla...

Byli jsme u moře, sami (rozuměj jen naše rodina, celá) a klukům chyběli česky mluvící parťáci na blbnutí ve vodě. Chtěla jsem je zabavit a aby je to fakt chytlo, začala jsem jim vyprávět pohádku. Příběh, ve kterém se sešli všichni jejich tehdejší hrdinové. Což byli ninjové (legoví), gormiti, mloček (ten se prostě jednoho dne objevil a držel se na výsluní popularity asi půl roku), Honzík (staší syn, velký hrdina mladšího bráchy), pizza, zlatý poklad,... později v dalších dílech se přidali Jeníček a Mařenka, zlaté auto, černokněžník, nějaká ta ježibaba a pokračuje to vlastně v různých obměnách doteď. Vyprávíme cestou do školy i školky, při vyzvedávání, v autě, v čekárně, večer před spaním, někdy v autě... naštěstí se přidal i tatínek a dodává vyprávění jiný rozměr, další hrdiny a úplně jiné zápletky.

Upřímně přiznávám, že mi tohle vyprávění občas přerůstá přes hlavu a fantazie je někdy tak unavená, že jen recykluje staré příběhy. Občas se nevypráví vůbec, je prostě vyschlo...Někdy zase "výchovně" upřednostním nad dobrodružstvím nějaké to ponaučení nebo rodičovskou radu. Hodně oblíbené z tohoto ranku je vyprávění o Dupalovi, který dupal tak, že se propadl až do Austrálie a skákal si tam spokojeně s klokany (tuhle si na žádost kluků zaletěl na návštěvu do Prahy a potkal se tam s jiným kamarádem potížistou, Řvounem hysterounem :-)

Co mě ale nepřestává udivovat, je fakt, jak kluci tyhle příběhy milují a jak je neustále vyžadují. Pamatují si je a dokáží mi odvyprávět, kde jsme minule přestali. Staší syn už sám nabízí hrdiny a vymýšlí nové zápletky nebo témata příběhu, což mě těší asi nejvíc.

Když jsem s tím vloni v létě začala, netušila jsem, že začínám první díl velké ságy. Naše "dobrodružná telenovela" už určitě v tichosti oslavila stý díl a myslím, že jsme naším vyprávěním vyděsili i pár cestujících v mhd :-)

Momentálně pomáháme gormitům najít tajemná barvící jezera. Jenže nikdo neví, kde jsou. Naštěstí se jim podařilo najít dávný cestopis, který cestu k jezerům popisuje, jenže spíš v náznacích a hádankách. Skupinka práve vyšla z dlouhého strašidelného tunelu (který přežili jen díky znalosti starých gormitích písní) a stojí na prahu temného hustého lesa. Co je cestou čeká? No, sama ještě nevím, uvidíme večer... držte nám palce, ať jezera najdeme! A i kdyby ne, tak určitě narazíme na něco mnohem zajímavějšího.