Pamatuji si z dětství (to byla ta doba, kdy téměř všichni doma šili a pletli, aby měli v čem chodit...) jak jednou máma koupila velký kus modrotiskové látky a ušila mně i sobě úplně stejnou sukni, byla jsem šťastná a pyšná zároveň, že máme něco stejného. Vydrželo mi to asi dvě léta, pak jsem z ní vyrostla a už se to neopakovalo. Tak jsem alespoň ze zbytků látek šila stejné oblečky panenkám :-)
Říkám si, že to třeba stejně funguje i u kluků... a protože již dlouho maluji hedvábné kravaty ( viz návod), namalovala jsem tentokrát stejný motiv na pánskou i dětskou. Aby si tu jejich slavnostní chvíli, ať už bude jakákoliv, mohli "pánové" užít ve stejné kravatě!
A takhle vypadá první vlaštovka ze série "Táta a syn". Další přiletí brzy :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat