Mandalové omalovánky

V poslední době mě stále "pronásledují" mandaly. Asi se konečně potřebuji trošku zklidnit :-)

Když jsem letos o prázdninách balila na více než týden na chatu, přibrala jsem proto i naši mandalovou výbavu. Pastelky, fixy, vytištěné předlohy stažené z internetu a krásný blok manladových omalovánek s povídáním z Centra Mandala. A také kouzelnou šablonu na malování vlastních mandal, abych ji konečně vyzkoušela (ze stejného obchodu).

Mladší syn se mnou sdílí mé mandalové nadšení a tak často sám od sebe sedl a pilně vybarvoval. Nechávám ho volit barvy podle svého uvážení, takže někdy měla mandala jen dvě barvy, jindy byla jak papoušek a často byla barevně nesymetrická. Ale nechtěla jsem mu kazit radost zbytečným zdůrazňováním principů madal, pro něj to byly krásné omalovánky a k pravidelnému opakování barev a vzorů se třeba dopracuje časem. Starší syn nemá obecně malování tolik v lásce, tak jsem byla ráda, že vybarvil alespoň dvě kolečka :-)

Jinak vybarvování mandal pro děti můžu jen doporučit, krásně je to zklidní, koncentrují se a navíc získáte krásný dárek pro někoho z rodiny. No není to idylka?

A jaká je plastová šablona? Tady je výsledek mého prvního snažení. Vzor jsem malovala nejprve tužkou a pak obtáhla fixem a pak teprve vybarvovala (na fotce je již mandala částečně obtažená...). Musím říct, že jsem si to představovala jednodušeji, ale na první pokus to docela  jde...

Něco málo vybarveného z mandalového bloku, ty pastelkové se mi asi líbí víc...

Když se tak dívám do historie blogu, pár mandal tu už je, třeba z cukroví nebo papíru...

A co dál? Přemýšlím, že si udělám mandalu i na tričko, velikou a barevnou. Tak, jak to umí jenom v Desigualu :-)

Léto budiž pochváleno...

Letošní léto nás našlo trochu zdevastované po sérii nemocí a zmařených plánů, že jsme ani neměli sílu na žádná velká očekávání...

A možná právě proto k nám letos přišlo báječné léto, se vším, co k létu patří. Zažili jsme spoustu překvapení, závěje ledových krup a spadaného listí v Itálii u moře (když tam přišla bouřka, kterou ani místní nepamatují) i letních klišé, koupání v řekách (Berounce a Jizeře), lovení rybiček do síťky...

Hodně jsme se smáli (hlavně kluci), snědli spoustu nanuků a zmrzlin. Viděli jsme vodní hady (užovky podplamaté) i slepýše, kraby i medúzy. Svezli jsme se na kole, vlakem, na lodi i na koni. Štípali nás komáři a ošetřovali jsme i nějaké ty spáleniny (daně z ohýnků). Spali jsme v hotelu, pod stanem i v chatě na spartakiádním lehátku.

Ale tou úplně nejdůležitější věcí, kterou nám léto zprvu jen nenápadně podbízelo a která se najednou vynořila tak jasně je, že se z našich kluků, věčně pošťuchujících rivalů, konečně stali parťáci.

Skládání čajových sáčků - návod

Skládání čajových sáčků neboli "tea bag folding" (pod tímhle heslem je ideální hledat návody na internetu) je profláknutá technika. Zkoušela jsem jí již před lety na výtvarných pobytech na Monínci s Monikou Brýdovou a od té doby mi zůstal zvláštní zvyk, schovávat si papírové obaly od čajových pytlíků.

A protože mám letos nějaké mandalové období, sbalila jsem si na chatu i 3 plné krabičky čajových obalů, nůžky a lepidlo a hra mohla začít :-)

Je to celé hlavně o přesnosti a trpělivosti. To bych měla, ale stejně mi vzor občas malinko nevyšel, takže to chce přidat i povinný trénink. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem nic neměřila pravítkem a spoléhala se na přesnost tisku ve výrobě, což nemusí vždy vyjít.

Postup je následující (mám trošku problém popsat skládání, tak dole je ještě vše na fotkách :-):

1. Vezmete čajový sáček a slepené konce odstřihnete tak, že odstraníte bílý okraj. Získáte tak jen barevný proužek s potiskem. Z tohoto proužku si můžete odstřihnout až dva větší čtverce, podle toho, jaký vzor chcete získat (která část sáčku se vám líbí...). Já jsem stříhala většinou jen jeden, aby byl vidět hlavní vzor.
2. Přeložte proužek zpátky tak, jak byl a odstřihněte horní sklad (nebo dolní, podle toho, kterou část vzoru chcete víc, stačí odstřihnout jen milimetr kolem skladu), získáte tak rovný okraj.
3. Vezměte jeden roh a přeložte ho diagonálně, z rubu uvidíte přeložený trojúhelník, který co nejpečlivěji odstřihnete a máte základní čtverec.
4. Pro základní čtverec pak existuje mnoho typů skladů. Mně se nejvíce líbí ten, co je na fotce. Ze čtverce nejdříve složte svojitý trojúhelník (dvě protilehlé strany obrátíte dovnitř). Položte si ho špičkou nahoru a dva spodní rohy obraťte dolů tak, že se boční hrany spojí uprostřed.
5. Z těchto malých vzorovaných trojúhelníků (připomínají asi nejvíc vlaštovky ze školních let) pak jednoduše složte základní kytičku tak, že je zasouváte postupně do sebe.
6. Kdo by chtěl, může pokračovat dál a skládat další řadu, získá tak větší obrazec.

A jak dopadly moje pokusy po letech? Jak vidíte sáčků skoro neubylo (a to další dvě krabičky zůstaly netknuté). Mimochodem mám jeden tip na jejich ukládání. Čas od času si je roztřiďtě podle barev a pak hned uvidíte, kterých sáčků máte dost na skládání.

Na základní kytičku potřebujete 8 čtverců = 8 stejných čajových obalů. Ale můžete i experimentovat a kombinovat 4 + 4 podobné.

Někdy se stane, že vzor vypadá hezky (nebo alespoň zajímavě) i z rubové strany. Proto než kytičku definitivně zpevníte slepením, zkuste si trochu pohrát a najít ten nejlepší vzor. Takhle vypadá lícová strana...

 ... a takhle rubová.

Hezký zbytek léta a příjemné skládání.

PS: Třeba na vánočních přáníčkách pak takovéhle kytičky krásně využijeme :-)

Prázdninová trička pro děti

Letošní prázdniny začínáme rekonvalescencí (jeden brouček po spálové angíně, druhý po zápalu plic), takže trošku volněji a klidněji než jsme chtěli a očekávali.... ale alespoň máme čas na tvoření :-)

Včera jsme si malovali letní trička. Oblíbená aktivita moje i dětí a jelikož kluci jsou již zběhlí a pracují rychle, nestíhala jsem fotit žádné mezifáze. Rozhodla jsem se, že raději udělám někdy v klidu podrobnější návod s mezikroky a při malování s dětmi se nebudu stresovat focením a aranžováním.

Tak jsem vám jen nafotila, co je při takovém malování všechno potřeba:

• staré noviny na pokrytí pracovní plochy a hlavně na vyložení trička, aby barva neprosákla na druhou stranu a nevznikly fleky, které pak bude potřeba maskovat :-)
• barvy na textil, ale lze využít i různé fixy a textilní markery (my jsme použili černou na pavoučí nitku)
• šablonky nebo razítka, můžete použít kupované nebo si sami vystříhat z průhledné fólie, razítka mohou být dřevěná, z pěnové hmoty nebo gumová
• tupovací štětce nebo houbičky, krásně poslouží levné houbičky na nádobí - já je nejraději držím přímo v ruce, ale některé děti nemají rády upatlané prstíky, tak můžete zkusit houbičku chytit do kolíčku na prádlo a ruce zůstanou čisté)
• plastový talířek, na něj si dáme trošku barvy a v ní námčíme houbičku (u děti určitě doporučuji, jednak se vyhneme zašpinění barev v originálních lahvičkách a také máme větší kontrolu nad spotřebou barvy)

A takhle to dopadlo... motivy, výběr barev i rozložení šablonek na tričku si určovali kluci sami, já jim jen na závěr pomohla s tiskáním jména...

Novinkou pro nás byla razítka s písmenky, na textil jsme je zkoušeli poprvé a jsem z nich nadšená. Kluky bavilo vybírat si písmenka a skládat svoje jméno. Honzík se nejdříve vyděsil, že mu chybí druhé "N" :-)

Ještě zažehlit (a tím zafixovat barvy proti praní) a hurá na prázdniny :-)

Pokémonský klobouk - malování na textilní klobouček

Mladší syn se nám nějak prokašlal až k zápalu plic, tak je už dlouho doma ze školky a jak se občas nudí, vymýšlí si na mě různá zadání... jako třebaaaa pokémonský klobouček. Dokonce si ho tak i pojmenoval. Vojtíškův pokémonský klobouk a trval na tom, že název musí mít i přímo na výrobku :-)

Zvolila jsem opět osvědčené fixy na textil (stejně jako u spidermanských cviček zde). Maluje se s nimi krásně, u takto tvrdé látky je to vlastně jako omalovánka na papíře. Nejprve jsem si namalovala obrys černou fixou a Vojta si pak vybíral jaké barvy má pokémon mít a podával mi je a tak nějak celé malování popoháněl kupředu :-)
Největším úskalím nakonec bylo najít předlohu, resp. domluvit se s čtyřletým dítětem, jakého pokémona chce namalovat. Zachránil nás, jako už mnokrát, strejda google. Nakonec jsme vybrali 4 pokémony a namalovali je po obvodu kloboučku, jak si zadavatel přál... naštěstí se zakázka podařila a svědčí o tom i to, že ho od včerejška téměř nesundá z hlavy!

Kdybyste si někdo netroufl na malování a chtěl nějakého vysněného hrdinu pro svoje dítě, napiště mi. Určitě se domluvíme. Dětské kloboučky i trika mám a chuť malovat a dělat radost také :-)

Jak zužitkovat papírové krabice

V poslední době mi stále více vadí vyhazovat různé obaly. Sice doma alespoň třídíme co se dá (papír, plasty, sklo, hliník, kartony od nápojů), ale stejně... a tak stále více přemýšlím a vymýšlím, na co je využít nebo jak je před vyhozením alespoň nějak zužitkovat.

Zatím nejvíc využíváme různé papírové krabice. Protože dost objednáváme přes internet, hromadí se opravdu hodně. Když jsou velké, poslouží klukům jako loď. Je to úplně jednoduché, krabici položím na zem a zeptám se jich, jestli chtějí loď a pak je minimálně tak na dvě hodiny o zábavu postaráno... K vylepšení "lodi" se hodí určitě nůžky, pastelky nebo fixy. Loď pak zůstane doma ještě pár dní než jí čeká "papírový" kontejner, ale to už je většinou díky klukům a kocourovi tak trošku ztroskotaná :-)

Zkoušeli jsme i krabicový domeček, ale zejména mladší syn miluje lodě ve všech podobách a hlavně stačí i menší krabice, sedne si do ní a fantazie pracuje na plné obrátky...

Další možností je použít kartón na tvoření s dětmi. Vystřihuji z něj různé tvary (motýly, kytky, hlavy zvířat, srdíčka, draky...), které pak pomalováváme nebo polepujeme, podle toho o co se jedná. Dají se pak využít jako zápichy, pověsit atd. Některé krabice nebo obaly jsou dokonce bílé a můžeme je využít třeba jako podklad pro koláže. Je to levný a lehký materiál, takže ideální pro děti.

Jednu dobu kluci milovali kočičky a na výstavě jsme dostali několik časopisů pro chovatele koček, postupně vzniklo nespočet kočičkových koláží, některé máme pořád schované nebo pověšené, jiné sloužily jako dárky babičkách a tetám. Byl to super trénink stříhání a lepení. Nebo jsme si vystřihli z kartonu jen hlavu kočky a tu jsme polepili semínky (mungem, slunečnicí, kmínem) a vznikl krásný zápich do květináče.

Na karton se dá dělat i papírová mozaika, třeba na takovéhle velké kytky... základ poťupat nebo štětcem natřít akrylkama a lepit čtverečky. Starší syn vybral barvy a celkový styl a mladší se snažil držet krok :-)

A co teprve u velké krabice použít jednu stěnu jako malířské pláno a zkusit opravdu velký obraz? My jsme nedávno takhle malovali na obaly od nábytku IKEA a bylo to moc fajn. Vznikla třeba tahle krásná loď.

U papírových draků (nápad ke mně přišel z internetu) je vystřižený z kartonu jen kosočtverec, polepený barevným papírem a výseky z pěnové gumy, ocas má z chlupatého drátku. Výhodou je, že do katronu se krásně vsune jak špejle, tak chlupatý drátek a drží v něm. Na Rodinné tvůrčí dílně to s pomocí maminek zvládly i úplně malé děti.

A tuhle hromádku máme zatím připravenou v zásobě :-)

Hezké recy kartonové tvoření!

Shiny show podle Melanie Muir

aneb jak to vypadá, když se někdo zaměří na jednu techniku a dotáhne ji k dokonalosti. Přesně tohle jsme totiž měly možnost pozorovat na kurzu skvělé skotské polymerové umělkyně Melanie Muir.

Co říct na začátek, možná se podívejte sem, ať máte představu, co a jak Melanie tvoří. A pak si zkuste ten lesk a hladkost a zároveň určitou jednoduchost vynásobit tisíci a máte šperky Melanie v reálu. Můj mladší synek by to pravděpodobně vyjádřil slovy: Teda mami, hustýýýýýýý.

Melánie přivezla i nějaké šperky na ukázku a bylo možné si je koupit... nebo se alespoň chodit kochat na výstavku :-)

Melanie Muir v Praze začátkem května vedla dva kurzy. Já jsem se zúčastnila jednodenního workshopu, kdy jsme společně vyráběly náramek z jednoho kusu - Simple Cuff Bracelet (ve skutečnosti je tam těch vrstev samozřejmě víc a simple to napoprvé taky až tak není...). Takhle je umí dělat Melanie...

 

Já na tom svém náramku samozřejmě vidím spoustu nedostatků, ale na druhou stranu výrobek není hlavním cílem těchto kurzů. Pro mě je mnohem důležitěší setkání s člověkem, kterého baví a živí polymery a který svoje nadšení předává dál. To se tentokrát opravdu povedlo. Je to už pár dní, co se kurz konal a já nějak nemůžu Melanii dostat z hlavy, byla milá, otevřená a některými svými radami a přístupy mě prostě "dostala". Vyzařoval z ní klid, radost a odhodlání a zárověň až neskutečná preciznost a soustředění. Je prostě mistrem jedné techniky, mokume gane, kterou má dokonale zvládnutou a vychytanou.

Fascinovalo mě, že se snaží pracovat co nejjednodušeji, s minimem nástrojů a někdy jsou to dokonce nástroje zcela nepolymerové (jako ohlazený oblázek). Hledá zároveň i levná řešení (prý vliv rodného Skotska :-). Kreativní věci si užívá a ty nudné, jako třeba broušení, se snaží mít co nejrychleji za sebou (sakra, že bych si konečně sehnala někoho na domácí práce...).

A nakonec i nezbytná  pochvala organizačnímu týmu :-) Celý kurz byl totiž vydařený i po organizační stránce (v režii a s překladem Petry Nemravové). Díky!

A pro ty, co přeci jen chtějí vidět můj výsledek, tady je :-)

Relaxace na Monínci

Minulý víkend jsem se spolu s kamarádkou Luckou zúčastnila relaxačního víkendu pro ženy. Tyto víkendy pořádá Magdaléna Sinkule (CK Domeček, více o jejích aktivitách píšu třeba tady) cca od roku 2009, ale pro mě to byla letos premiéra. Kluci už jsou větší a víkend bez mámy zvládají v úplné pohodě a já měla pocit, že si takový oddechový víkend prostě zasloužím :-)

Bylo to moc prima, tak mi nedá o tom nenapsat pár řádek... kdyz se řekne relaxační víkend pro ženy, tak si hned můžete škrtnout vaření, pobíhání s prachovkou, utírání nosů a podobné aktivity, ale co se tam teda vlastně dělo místo toho?
Nákupy? No, ne že by to občas nebyla relaxace, ale nebylo kde, Monínec je středisko na kopci s krásným výhledem do krajiny, ale o krámek nezavadíte. Pokud nepočítáme restauraci, kafíčka a tak :-) Každopádně je to úplně nový hotel, postavený na místě starší chaty, kterou jsem dobře znala, takže jsem byla první večer trochu v šoku. Věděla jsem o přestavbě i viděla pár fotek, ale takhle naživo je to změna obrovská. Nostalgii ale brzo vystřídal pocit pohodlí a hotel se mi moc líbí. Schválně si představte takový výhled, terásku, laté...

Vířivka, sauna? Jojo, bylo. A musím říct, že po hodince aquaerobiku s Ladou si tuhle relacační část člověk obzvášť vychutná...

Tvoření? A bohatě! Byla to z časového hlediska asi hlavní náplň víkendu. Vyráběly jsme pod vedením Vlaďky Pečínkové nejdříve malé album s kapsami. Nebojte, nebylo pro krtka.Vlastně s ním nemám ani žádný konkrétní plán. Jsem prostě jen ráda, že jsem měla možnost trošku si kouzlit s papírem, pohladit Big shot a tak... Řezaly jsme, stříhaly, lepily, razítkovaly, děrovaly, ohýbaly, embosovaly a určitě ještě neco dalšího :-)
Mně z toho nakonec vzniklo tohle, nejela jsem úplně do tónu, spíš jsem si tak hrála s barvami...

Pak jsme ještě společně plstily. Každá dostala sáček s obarveným rounem, jehlu, kus molitanu a podrobný výklad. Pochopila jsem, že je to taková skoro meditace. Chce to velké soustředění a opakování jednoduchého pohybu pořád dokola. To soustředění je tam proto, že jehla má v sobě zářezy jako drobné rybářské háčky a do prstu to dost bolí, hlavně cestou zpátky (vlastní zkušenost, soutředění nebylo vždy stoprocentní :-)
Se zahojenými prsty vám sem můžu vložit i pár fotek z plstění... třeba moje nové naušnice s broží (ty už jsou komplet) a duhová brož (ta zatím čeká na finiš)...

Takže máme tvoření, saunu, co dál?

Holčičí povídání? To prostě nemohlo chybět.... a stejně jsme neprobraly zdaleka všechno :-)

Cvičení? Jasně! Ale to už jsem částečně prozdradila, takže tenhle bod se nepočítá. Skvělá instruktorka Lada nás prohoupala africkými bubny, protáhla a posílila při pilates a totálně propotila v bazénu (zase jsem si ověřila, že ve vodě se člověk vážně potí). Úplně mi bylo líto ten cvičící start doma zase zbrzdit, tak jsem vyrazila hned v pondělí večer po návratu na K2Hiking s posilováním a druhý den ráno jsem cítila ten hlavní rozdíl. Zatímco při cvičení s Ladou o víkendu mě druhý den nic nebolelo, tady moje záda trpěla...

A na závěr dvě skupinovky, jedna albumová a jedna i s hrdými majitelkami :-)

Díky všem organizátorkám i spolurelaxujícím za báječný víkend. A Magdě speciálně, i za fotky, které mi dovolila si vypůjčit z webové galerie pobytu. Zjistila jsem, že s foťákem a při honbě za fotkama si neodpočinu :-)

Víkend je za námi. Ať žije ten podzimní! Lucka už prohlásila, že jedeme, tak nashledanou v listopadu. Možná i s vámi....

Dovolená s rodinou, ale i bez rodiny ...cézet

Dovolím si jednu malou upoutávku na web, který možná znáte... ale třeba ne. A to by byla velká škoda. Najdete ho tady.

Vlastně ani nejde o stránky jako takové, spíše o práci a služby, které se za nimi skrývají. Celé je to postavené na cestovní kanceláři o jednom člověku (ano, skvělá Magdaléna Sinkule) a jejích spolupracovnících (instruktorech, studentech, lektorech...).

Můžete si s nimi vyjet v létě tvořit, v zimě lyžovat, oslavit Velikonoce nebo třeba Den dětí. A to všechno společně se svými dětmi, pro které je připraven nabitý program, plavání, tvoření.... Po celou dobu je ale na vás, nakolik se do programu zapojíte nebo chcete-li ponoříte a co z něj využijete. Já mám za sebou několik tvořivých Moníců, pobytů s Montessori programem (vše spolu s dětmi), starší syn byl letos podruhé na Magdině lyžařském táboře a letos jsme poprvé s kamarádkou vyzkoušely i tvořivě-relaxační víkend. A vždy jsme byli maximálně spokojeni :-)

Maminky na Montessori pracovnách se mě často ptají, jak jsem se k této metodě dostala a kde jsem se dozvěděla víc. O tom, že je to "ono" jsem se přesvědčila před lety právě na kurzech organizovaných Magdalénou Sinkule. Báječné je, že tato metoda více či méně prostupuje i aktivitami dětí na pobytech a je to znát.

Zkrátka s touto cestovní kanceláří můžete bez obav vyrazit s dětmi a užít si báječný čas pospolu. Co se mi ale nejvíc líbí, je možnost poslat i děti samotné na zimní i letní tábory (a vědět, že o ně bude úžasně postaráno) nebo naopak nechat děti doma a užít si víkend jen pro ženy. Je totiž náramně osvěžující a důležité čas od času i rodinu rozdělit a prostě chvíli nebýt spolu :-)

Magdo, díky!!!

PS: Reportáž z víkendu pro ženy se chystá :-)

Recy cvičky pro malého spidermana

Mladší syn miluje Spidermana... vlastně ani nevíme, jak k tomu došlo, film jsme nikdy nepouštěli, žádnou takovou hračku nemá, ale prostě ho někde objevil a je to jeho velký hrdina. A jako u každého oblíbeného hrdiny, toužil mít něco se Spidermanem. Od kamarádky jsme podědili tílko s velkým obrázkem a najednou chtěl nosit tílka (které do té doby odmítal), k narozeninám od babičkydostal malé nafukovací lehátko (zatím je zabalené a těší se spolu s námi k moři) a já když jsem mu nedávno kupovala plavky, neváhala jsem ani minutu a sáhla po spidermanských :-) Mám trochu problém s podporou těchto megaznaček, hlavně u dětí, ale občas té jejich spontánní radosti nejde odolat. A že se syn umí radovat :-)

Takže když se mi pod ruku dostaly celkem zachovalé cvičky (my jsme jim vždycky říkali jarmilky), které si přímo říkaly o nový kabát, bylo téma jasné. Vojta byl nadšený a hned si přinesl jako vzor svoje oblíbené ponožky (hádejte s jakým vzorem...).

Váhala jsem trochu nad technikou a nakonec jsem zvolila fixy na textil. Původně jsem si chtěla vyrobit malou šablonku hlavy a tu naťupat barvami na textil a obtáhnout černou fixou, ale vybarvování okolí štětcem mi přišlo jako zbytečná piplačka. S fixkami se malovala krásně a ani malý detail nebo písmenka nebyly problém. Jako první jsem si nakreslila černý obrys hlavy.

A pak už to šlo skoro samo... Vojta si přál i písmenka, přesně podle ponožky, trval i na barvě. Tak jsem je namalovala na vnější stranu. Tady nastal problém u druhé boty, protože neumím psát zdrcadlově, nakonec jsem to usmlouvala na obří pavučinu na patě :-)
Líbí se mi, že jsou obě boty zepředu stejné a přitom každá trošku jiná... takhle vypadá výsledek.

A ještě jedno trošku šílené spidermanské letní zátiší :-)

Pokud máte doma nějaké nudné cvičky nebo tenisky, určitě neváhejte a pusťte se do toho. Fixy na textil se nemusí fixovat, jsou trvanlivé a výsledek děti zajisté potěší!