Dárky z fotek - vděčné téma babiček

A vlastně i dědečků, tetiček...

Je to zkrátka moderní a udělá to radost. To první znamená, že se s nabídkou fotodárků člověk setkává na každém rohu. To druhé, že jdete na jistotu. Prarodiče mají zkrátka fotky svých vnoučat rádi. Já jsem několik let před Vánoci chystala po nocích fotokalendáře k tisku, což mě sice bavilo, ale vždycky mi trvalo hodně dlouho, než jsem vybrala vhodné fotky. Vlastně to znamenalo projít celý archív daného roku a tak trochu si připomenout vše, co jsme společně prožili. A u toho jsem se vždycky zasekla...

Letos jsem zvolila jednodušší variantu. Obě babičky dostanou polštářek se společnou fotkou kluků. Ale nedalo mi to. Mladší syn si ještě přinesl hezké fotky z focení ve školce. Zkusila jsem z nich udělat takové větší papírové péefko. Použila jsem tvrdší papíry, mašličku, stříbrný gelový popisovač a vánoční sadu papírů a samolepek z IKEA.

A jak se to povedlo? To můžete posoudit sami :-)

Já jsem s výsledkem spokojená (scrapbookářky prosím prominou a přestanou se popadat za břicha...). Jen se trošku bojím, že si je syn bude chtít nechat. Obě. On má totiž "fotečkové" dárky taky moc rád!

PF 2013 aneb pečení je taky tvoření

Jedlé výtvory jsou v naší rodině ty nejoblíbenější. Tak jsem letos zase nažhavila velkou troubu, rozuměj tu úplně běžnou, u sporáku, ale říkáme jí velká, protože máme ještě jednu malou, která je jen na polymery. A uplácali jsme nějaké to sladké potěšení. Kluci částečně obstarali válení a vykrajování, zcela v jejich režii bylo uzobávání. Pekli jsme z mandlí, špaldové mouky, citrónu... a tím asi tak výčet zdravějších surovin končí :-)

Už jsme i ochutnali a musíme se takhle veřejně, on-line pochválit. Jak prohlásil mladší syn, je to ňamka veliká, maminko. Tak ať vám všem ten příští rok "chutná" a ať se vám povedou všechny výtvory k vaší spokojenosti!

 A ještě sladké mandaly, jsem trošku hračička :-)

Krásné svátky všem!

Nošení krásy do života :-)

Zní  vám to trochu jako nošení dříví do lesa? Tak pozor! Tohle totiž vůbec není zbytečná věc...

Na jedné přednášce "zasloužilé" americké lektorky Montessori metody, paní Lilian Bryan, jsem slyšela větu, která mě nejprve hodně překvapila, ale čím déle o ní přemýšlím, tím víc mi přijde pravdivá a důležitá. Řekla nám (skupince rodičů zajímajících se o Montessori přístup k dětem v domácím prostředí), že naším úkolem by mělo být přinášet dětem do života krásu.

Zarazilo mě, prož zdůraznila zrovna krásu, Montessori metoda mi do té doby přišla hodně exaktní a zaměřená na rácio. Že by myslela krásu v matematice nebo geometrii? Ale ona to myslela vážně a měla na mysli krásu v přírodě, umění i nejrůznějších lidských činnostech. Krásu v nejširším slova smyslu... krásu, která pomůže formovat z dítěte šťastnou a harmonickou osobnost.

Tak tedy krásu... Objevit ji, ukázat ji našim dětem, nechat je plně ji prožít i doznít v dalších činnostech a myšlenkách. Nebát se vzít děti na koncert, do galerie, tancovat s nimi, tvořit, obdivovat krásy přírody. Čím více nad tím přemýšlím, tím se mi zdá pravděpodobnější, že tímhle přístupem obohatíme život našich dětí mnohem víc než  nákupem super drahých a kvalitních originálních pomůcek.

Tak tedy hurá do přírody, můžeme si tam třeba zahrát s dětmi divadlo, zazpívat a po návratu společně namalovat obraz toho, co jsme cestou viděli :-)

PS: Před lety jsme v Anglii navštívili galerii s tehdy dvouletým synkem a vůbec se tam nenudil, měli místo pro dětské kočárky, sekce pro tvoření nejmenších a na některé obrazy se muselo povinně sahat :-) Moc rádi na to vzpomínáme. Snad bude i u nás přibývat míst, kde průvodci nebudou dělat pohoršlivé pšššššt při každém dětském zavýsknutí a chodit s dětmi na "umění" bude zcela přirozené a běžné.

Rybičko zlatá přeju si...

Aneb malé vánoční tvoření s dětmi.

Ryby z papírových talířků jsou známá věc. My jsme je tentokrát pojali trochu slavnostněji. Naše nové rybičky jsou hodně zlaté, třpytivé,... a možná plní přání :-)

Pokud jsme vás nalákali, připravte si papírový talířek / tácek. Vystříhněte si z něj malou část, jak vidíte na obrázcích. Tato chybějící výseč má znázorňovat pusu ryby a zároveň se použije z druhé strany jako ocasní ploutev. Toto je nejjednodušší varianta, samozřejmě můžete použít další talířek nebo jiný papír a přidělat i další plouve, ale mně tohle přijde kouzelné právě v tom, že spotřebujete beze zbytku právě jen jeden talířek a přitom to vypadá jako rybička. Zmiňovanou výseč můžete přilepit nebo přicvaknout kancelářskou sešívačkou. Já volila rychlou sešívačku a ve finále jsme pak strávili ještě asi půlhodinu cvakáním do papíru, než nám došly náplně...ale zase nám jako vedlejší produkt vznikl docela zajímavý obrázek z kancelářských sponek :-)

Kompletní rybu jsme natřeli (přesněji kluci naťupovali houbičkou) zlatou akrylovou barvou. Po zaschnutí barvy (je to otázka 5 minut, pokud děti neudělají moc velkou vrstvu) je čas na zdobení.

Můžete si jen namalovat šupiny, nalepit různé flitry, knoflíky, starší děti se mohou snažit o nějaký systém řad, mladší mohou klidně potřít celou plochu lepidlem a jen tak poházet zdobením. My jsme natřeli Herkulesem vše kromě hlavy a do lepidla pokládali lesklé flitry. Oko je z nalepené půlky plastové perličky nebo akrylového kamínku... jak jsem už říkala, rybičky jsou takové hodně sváteční, vánoční. A kluci jsou z n nich nadšení!

Našim rybičkám jsme po zaschnutí lepidla ještě udělali v horní části dírku a provlékli provázek na zavěšení. Nepustíme je totiž zpátky do řeky, ale budou nám viset v dětském pokoji...
Hezké tvoření!

Fimo je fajn, ale svítící fimo je supééééér!

Takhle nějak to vidí naši kluci. Protože svítící věci jsou pro ně odmalička prostě ty nejlepší. A jakmile se modeluje ze svítícího polymeru, je předem jasné, že se k nám připojí i tatínek :-)

Ze svítící polymerové hmoty (my máme svítící nejčastěji cernit...) jsme naposledy společně vyráběli duchy. Z minula už máme svítící polymerovou hmotu třeba na lžičkách. Jakmile je domodelováno a upečíno, nastává  kouzelná fáze testování, kterou hlavně ten mladší (3 roky) úplně miluje. Zavírá se neúnavně na záchodě, aby se přesvědčil, jestli "to" pořád ještě funguje a pokaždé má radost, jako by to viděl poprvé.

Dneska kluci nutně potřebovali vyrobit svítící meč legovému ninjovi (ano, té pidi figurce ze série Lego Ninjago) . Zkoušela jsem ho vymodelovat ze samotné hmoty, ale jak je cernit hodně měkký, tak se bortil. Naštěstí manžela napadlo použít na vyztužení meče drát a pak už to bylo jednoduché. Jen jsem obalila proužkem hmoty drát a dole udělala ještě silnější lem, aby meč držel dobře v ruce. Spodní průměr jsem si zkoušela přímo na panáčkovi, aby mu pak meč nepadal z ruky. Starší syn nemohl zůstat pozadu, takže jsem si meč střihla ještě jednou, pak ještě přibyla jednoduchá kočička a dva roboti (těch se ujal manžel...).

Musím se přiznat, že výroba byla v tomle případě mnohem jednodušší než následné focení. Tímto se omlouvám za kvalitu výsledných fotek, berte je jen jako ilustrační...

Tak tedy Ninjagooo!
Svítící meč je samozřejmě vhodný i pro nadšence Hvězdných válek, manžel už prohlásil, že by se mnohem líp vyjímal u jeho figurky Yody, takže asi budu mít v brzké době příležitost vypilovat techniku :-)

Montessori - připravené prostředí

Jedním ze základním pojmů v Montessori pedagogice a v Montessori přístupu obecně je připravené prostředí.

Je velmi důležité, protože Marie Montessori tvrdila, že dítě, pokud má možnost se v takovém prostředí vyvíjet, rozvíjí se docela přirozeně podle předem daného schématu a v určitých posloupnostech (senzitivních fázích) získává lehce nové schopnosti, návyky a zkušenosti. A na konci tohoto procesu stojí nezávislá, sebevědomá, zodpovědná a harmonická osobnost. Řekněte upřímně, koho by to nelákalo!

Ale co to vlastně znamená a jak přesně připravit to správné prostředí? Přiznám se, že ani já úplně přesně nevím... Několik základních pravidel a rad jak postupvat a co zajistit, jsem přesto za dobu, co se o Montessori zajímám, nashromáždila. A tady jsou, jak jsem si je sama pro sebe poskládala a sepsala...

• Dostupnost - je důležité, aby dítě mělo snadný přístup k základním věcem / pomůckám, aby je mohlo samo ovládat, volit si mezi nimi, brát si je atd. Týká se to všech věcí kolem sebeobsluhy (např. dostupný hrnek na pití a voda, možnost si vybrat oblečení z poličky, kam dítě dosáhne, nízké věšáky na ručníky, na bundy atd.) i pomůcek (systém otevřených nízkých polic v takové výšce, aby na ně dítě vidělo i dosáhlo). Každý takový krok umožní dítěti větší samostatnost. 

• Systém a řád - každá věc i pomůcka má své místo, odkud se bere a kam se poté vrací. Dítě má přirozený smysl pro pořádek a zároveň se tím může učit i nějaké uspořádání (např. komoda se zvířaty, kde mají své vlastní oddělené místo savci, plazi, ptáci atd.).   

• Posloupnost pomůcek a správné načasování - je důležité, aby dítě mělo k dispozici pomůcky a práce, které odpovídají jeho senzitivní fázi. Pomůcky zároveň následují v logických řadách a navazují na sebe, v tomto pořadí by se měly nabízet i dítěti. Zde je důležitá role zkušeného Montessori učitele nebo nás jako rodičů, vypozorovat, co dítě momentálně potřebuje, co ho zajímá, co ocení... někdy je to zřejmé a někdy nastupuje cesta pokus, nezájem, druhý pokus za čas atd.

• Pracovní místo - definované a ohraničené. Pomáhá dítěti soustředit se na jednu činnost, kterou má právě na koberečku / podnose, vymezuje jeho zónu i vůči jiným dětem, sourozencům apod. Ohraničené místo se také lépe udžuje v pořádku, uklízí. Dítě by mělo mít zároveň vždy k dispozici nebo volně dostupné prostředky na úklid (smetáček a lopatku, hadr atd.), aby si mohlo dovolit dělat chyby bez pocitu, že dojde k nějaké tragédii, kterou budou dospěli dlouho řešit (vylitou vodu utře, rozsypané mungo posbírá a zamete a přístě se bude snažit o to víc, když mu nikdo nevynadá...).

• Co nejvíce opravdových a přírodních věcí - děti milují skutečné věci. Rádi si hrají a pracují s tím samým, co používáme my. Proč toho nevyužít a místo barevných plastových napodobenin nenabídnout co nejvíc reálných předmětů z domácnosti, hlavně v oblasti praktického života. Při tréninku motoriky a třeba třídění můžeme zase využít nejrůznější přírodniny (kaštany, šišky, žaludy...), stejně tak při tvoření.

• Harmonie, ohleduplnost a krása - chování a vytváření vztahů, které jsou harmonické, respektující a ohleduplné (k lidem, ostaním živým bytostem i věcem).  

Nechci, aby  to teď vypadalo, že všechno tohle se mi doma podařilo... něco ano, ale vím přesně, kde máme mezery a někdy jsou teda pořádné :-)
Ale už se tím nestresuji a jsem vděčná i za to, co se mi doma podařilo připravit. Protože ta fyzická, materiální stránka prostředí je jen jedna část, minimálně stejně důležitá je celková atmosféra v rodině. Zda se dítě bude cítit bezpečně a podporované v tom, aby svobodně a ze své vůle poznávalo svět kolem sebe a učilo se mu co nejlépe porozumět.

Vánoční stromečky jako magnetky - návod

Malé, velké, světlé, tmavé, ale všechny budou nazdobené!

Řeč je o vánočních stromečcích - magnetkách z polymerových hmot. Jsou úplně jdnoduché a můžete si je vyrobit spolu se svými dětmi. Návod na zdobení je jen orientační a fantazii se meze nekladou :-)

Co budete potřebovat:

• zelenou polymerovou hmotu (např. Fimo, Cernit - vypadají jako malé modelíny a připomínají trochu dřívější modurit, ale jsou v mnoha barvách a hotové výrobky se zapékají podle návodu u konkrétního polymeru, většinou na 110 - 120 °C, u tenkých magnete2 bude stačit cca 20-25 minut) 
• kousky hmot jiných barev, ze kterých budou "ozdoby"
• vykrajovátko ve tvaru stromečku a malé hvězdičky (hvězdička se dá event. i vytvarovat v ruce nebo na vrchol stromku umístit zlatou kuličku)
• tupé párátko, špejle nebo špendlík s velkou kulatou hlavičkou zapíchnutý v tužce (podobně jako se používá na zdobení vajíček)
• skleněný nebo akrylový váleček nebo rovnou skleničku (nebo pro zapalené fimaře i strojek)
• hladkou podložku na válení (pokud byste chtěli s polymery pracovat častěji, bude se vám určitě hodit větší dlaždička)
• samolepící magnetky
  

Postup:

Část hmoty si nejdříve v prstech dobře promačkejte, až trochu změkne a poté vyválejte na placku (asi jako těsto na perníčky nebo vánoční sušenky, jen se nepodsypává moukou :-), ze které vykrajovátkem vykrájejte tvar stromečku.

Pak už se můžete věnovat zdobení. Zdobit se dá třeba korálky, malými kuličkami z barevné hmoty (které se přimáčknou tupým párátkem nebo špendlíkem a zároveň se v nich udělá důlek, do kterého může přijít korálek). Důležité je všechny ozdoby trošku přimáčknout, aby se spojily s podkladovou hmotou stromečku a po upečení neodpadly. Vrchol stromečku můžete ozdobit třeba vykrojenou hvezdičkou.

Po upečení (přesný čas vyčteme z návodu na hmotě, kterou jsme použili, péci můžeme na dlaždičce nebo na pečícím papíře na plechu) na zadní stranu přilepíme kousek samolepícího magnetu a vánoční vzpomínka, dárek nebo jen další dekorace na vlastní ledničku jsou na světě.

Podobně se dá pracovat i s lehkou modelovací hmotou pro děti, která se nepeče, sama na vzduchu po pár hodinách zaschne. Její výhodou je dále i to, že se po vyválení plátku může požadovaný tvar i vystříhat nůžkami. Na obrázku jsou magnetky z této hmoty dělané vloni na Vánoční trhy neziskovek Prahy 14. Kytičky jsou vypracované pomocí vykrajovátek dvou velikostí, ostatní tvarované v ruce (sněhuláci, ovečky) nevo vystřihované (stromečky, vánoční růže, zvonečky...).

Na fimo kurzu se Sabine Backer

Na konci listopadu jsem měla možnost strávit celý víkend v úžasné společnosti, spolu s cca patnáctkou polymerových nadšenců v čele se švýcarskou lektorkou Sabine Backer. Na kurzu panovala skvělá atmosféra a víkend uběhl jako voda. Sotva jsme několikrát zatočili klikou (od "nudlovaček" samozřejmě), už jsme se rozjížděli zpět do svých domovů po celé republice ...

Sabine se s námi ochotně dělila o různé tipy a triky, které za svou osmiletou fimovou kariéru nasbírala po celém světě. Její práce jsme mohli obdivovat i naživo (záměrně píšu s měkkým i, protože s námi po celou dobu byl i jeden muž, hlavní organizátor a provozovatel internetového obchodu s polymerovou hmotou a dalšími nezbytnostmi). Její práce si samozřejmě můžete prohlédnout i na dálku ve webové galerii na jejích stránkách (ale musím říct, že naživo vyniknou mnohem víc, také některé účastnice neodolaly a domů odjížděly s úlovkem v podobě autorského šperku od Sabine). K vidění byly hlavně zajímavé náramky a náhrdelníky... jako třeba tyto...

A tady je Sabine v zápalu vysvětlování... většinou měla na sobě ještě černou zástěru, přijde mi to jako dobrý nápad, hlavně u technik, kde se používají olejové nebo akrylové barvy, chrání oblečení a člověka to neláká otřít si ruku o kalhoty (jako třeba mě :-)

První den jsme vyráběly společně korále (teď už budu psát zase tvrdé, protože ten jediný zminovaný muž s námi netvořil), všichni modré (dostaly jsme dokonce úplně stejné kostičky Fima), Sabine nám ukazovala jaké válečky si máme vyrobit a bylo to trošku jako na závodním okruhu (demonstrace, přesný čas na zhotovení canu, další demonstrace, rychle udělat cane a takhle tuším 5x za sebou...). Výsledné korále po prvním dni si sice byly hodně podobné, přesto byly nakonec každé trochu jiné,... a tak to asi má být, do každého tvoření přidávat alespoň malou špetku sebe a tím se odlišit od davu.

Tady jsou modré korále, které jsem si uhňácala na kurzu já (kromě jiných výrobků, doma jsem si pak dodělala ze zbylých canů ještě kulaté naušnice).

Večer jsem pak dobloudila do zamluveného penzionu a na pokoji jsem nemohla usnout, hlavou se mi honily nejrůznější nápady na šperky. Tak jsem si ještě asi hodinu čmárala nákresy a nápady, které bych (jednou, snad brzy...) ráda realizovala. A v neděli zase hurá ke strojkům a ať žují nové techniky, jako třeba silkscreen na fotce (opět šperky Sabine).

Je úžasné takhle čas od času na celý víkend úplně vypnout motor zn. domácnost a děti a zapnout ten náš, záložní, osobní... dokonce mám pocit, že to funguje lépe než pravidelný servis. Tímto děkuji manželovi, že "to" vzal za mě a umožnil mi si ten můj hlavní motor zase trochu vyčistit, promazat a dobít (pšššt, já vím, že se dobíjí baterie a ne motor, ale to se mi sem, jak doufám uznáte, prostě nehodí :-)

PS: Celé to má ještě velké finále. Další týden jsem při bleskovém průletu mým oblíbeným obchodem (Marks & Spencer) objevila zlevněnou halenku, která jakoby z oka vypadla jednomu vzoru z modrých korálů na náhrdelníku (resp. dodělávaným naušnicím)! Hádejte, co mi ten den přistálo ve skříni...

Jak na mýdla - návod

Včera jsem psala reportáž o tom, jak jsme v Klubíčku předvánočně mýdlovali a "solili" a slíbila jsem něco málo k postupu, jak si taková mýdla vyrobit doma. A už je to tady :-)

Budete potřebovat čirou mýdlovou hmotu, kterou zakoupíte ve výtvarných potřebách. Je docela měkká a dá se krásně krájet nožem. Pokud pracujete s menšími dětmi, doporučuji nakrájet jim ostrým nožem plátky hmoty a děti si pak mohou samy dokrájet kostičky (aneb krásné cvičení praktického života v duchu Montessori). Protože hmotu budeme rozpouštět, menší kousky se rychleji roztaví. Takhle vypadá nakrájená hmota připravená na výrobu mýdel.

Mýdla doporučuji odlévat do silikonových forem. Vydrží velké teplotní rozmezí aniž se deformují, mýdla jdou krásně vyndavat a myslím, že se počáteční vyšší investice vyplatí (forma se navíc dá využít i k odlévaní sádry, papírové kaše atd.). Problém je, že většina silikonových forem ve výtvarných potřebách nemá tvar vhodný pro mýdlo, tím myslím mýdlo k mydlení. Krásné jsou třeba různé mořské potvůrky, ale vzhledem k tvaru i velikosti jsou vhodné spíše jako voňavá dekorace do koupelny, ale proč ne, i to je krásné využití...

Dobrá zpráva je, že nemusíte kupovat formy na mýdlo jen ve výtvarných potřebách, ale může nám dobře posloužit i různě tvarovaná forma na muffiny. Letos se mi podařilo koupit krásnou silikonovou formu ve tvaru stromečků, která byla také původně určená na pečivo (a stála asi třetinu než podobný typ formy ve výtvarných potřebách).

Tady vidíte příklady forem, které jsme používali letos. Červená stromečková uprostřed je původně určená na pečivo, průhledné jsou klasické na tvoření.

Když máte připravenou nakrájenou hmotu a formy, musíte si ještě rozmyslet, jak chcete mýdlo barevné, jestli ho chcete něčím zdobit a případně ovonět. Mám zkušenosti s barvami určenými přímo do mýdel (prodávají se barevné kousky s koncentrovanou barvou nebo tekutá barva, která se jen nakape) i s přírodním barvením (např. čajovými lístky, skořicí, která mýdlo i ovoní atd.).

Efektně vypadá (a děti moc baví), pokud si předem připravíte mýdla v základních barvách a rozkrájíte je na malé kousky. Tyto kousky dáte do forem a přeléváte čirou nebo velmi světlou mýdlovou hmotou. Barevné kousky i příklady, jak je děti využily, vidíte na obrázcích.

Hmota se dá rozpustit ve vodní lázni i přímo na vařiči, ale velmi rychle a příjemně ji rozpustíte i v mikrovlnné troubě. S dětmi jsme používali právě MT a rozpouštěli jsme v obyčejných hrníčcích (na jedno mýdlo cca půl hrnku rozkrájené hmoty, 30 sec na vyšší výkon, pak event. zamíchat a dorozpustit dalších 10-20 sec). Hmota by se neměla vařit, jen by se měly roztavit všechny kousky. Po rozpuštění přichází čas na event. barvení (míchání barev) a nakapání pár kapek vůně (silice do mýdel).

Pak už stačí jen nalít do forem a nechat ztuhnout. Doma budeme potřebovat pár hodin, venku v zimě je to otázka max. půl hodiny. Pokud hmotu přelijete, nic se neděje, po ztuhnutí jí z formy krásně odloupnete a můžete použít znovu. Takto vypadá srdíčková forma po nalití mýdla...

 ... a již vyndaná mýdlová srdce, která si jen hoví ve formě :-)

Po vyndání z formy se mi osvědčilo nechat mýdla ještě pár hodin na ručníku "vydýchat" a potom teprve balit do celofánu (pokud je zamýšlíte např. jako dáreček pro babičky nebo paní učitelky). Na poslední fotce vidíte naši úrodu odpočívat sešikovanou na ručníku...

Přeji příjemné tvoření!
Pokud byste měli k mýdlům nějaké otázky, určitě mi napiště (snad budu vědět nebo zjistím :-)
A kdybyste si sami netroufali a chtěli mýdla vyzkoušet, také napiště nebo sledujte nabídku kurzů, můžete příště přijít tvořit s námi. Ve skupině tvořivých nadšenců je každý začátek mnohem lehčí...

Solení a mýdlování v Klubíčku

Aneb malá reportáž z tradiční předvánoční Rodinné tvůrčí dílny v mateřském centru Klubíčko.

Kurzy pro děti jsou vždy trochu jiné než ty pro dospělé. Otevřenější, hlasitější, dravější i hravější... Když se ale na jednom kurzu sejde celá rodina (ano, i jeden odvážný tatínek se tentokrát účastnil) je to pořádný kolotoč! Na druhou stranu, když se vše povede, loučí se po 4 hodinách příjemně unavený lektor s nadšenými nebo minimálně spokojenými účastníky :-)

A takové krásné věci si domů odnášeli účastníci tentokrát (navíc ještě i svíčky umotané z plátů včelího vosku).

Vyráběli jsme společně barevné koupelové sole a voňavá glycerinová mýdla. Obojí prosím plnně funkční. I když pro některé děti bude asi představa vymydlení jejich krásného díla docela stresující a budou se s ním chtít nejdříve nějaký čas kochat než ho dají v koupelně k dispozici. Znám to z vlastní zkušenosti a můj starší syn se svým prvním vyrobeným mýdlem dokonce i spal (byly mu tenkrát něco přes dva roky a asi nemusím psát, že po první noci byla beruška k nepoznání :-)

V případě solí jsme si nejprve spolu s dětmi připravili různé barevné varianty solí. Děti moc bavilo ve velkých šroubovacích sklenicích protřepávat původně bílou sůl s nakapanou barvou a vůní a pozorovat jak se postupně jednotlivá zrnka barví až měl celý obsah požadovanou barvu. Zkoušeli jsme si i různá míchací "kouzla" - nakapat společně žlutou a červenou nebo modrou a zelenou a vznikly nám krásné nové odstíny barev. Takže jsme si pak do připravných celofánových pytlíčků mohli vyskládat třeba i celé barevné spektrum duhy.

Solí jsme měli nakonec pěknou řádku...

A kdo měl nasypanou sůl, vrhnul se na mýdlování. Postup výroby mýdel si můžete podrobněji přečíst v samostatném článku. Tady jen vkládám pár fotek hotových mýdel. Povedla se všechna, ať už to byly vánočně laděné stromečky, mořské "potvůrky" nebo krásná srdíčka s reliéfem.

 

Protože nám několik malých účastníků onemocnělo a zbylo trochu mýdlové hmoty i barevných solí, vyrobili jsme společně ještě nějaké kousky na tradiční Vánoční trhy neziskových organizací Prahy 14. Takže kdo by chtěl vidět všechno tohle naživo (v tom případě i ovonět...) může se stavit ve čtvrtek 13/12 od 14 hodin na stánku MC Klubíčko (u východu z metra Rajská zahrada)!

Hedvábné kravaty - návod

Nejčastěji je dělám jako omalovánky. Mám ráda vymalovávání jasných a ohraničených ploch. Při malování na hedvábí navíc barva běží látkou naprosto sama a dojede si i do těch nejmenších plošek. To je na tom fascinující i zrádné. Stačí mít někde malou mezeru v kontuře a barva si zaběhne i za předem stanované, rozuměj namalované hranice. To ji pak jeden v panice chytá do papírového ubrousku nebo jí vymývá (nekonečně ředí) čistou vodou a posléze hledá jak nedostatek zamaskovat nebo z nedostatku dokonce udělat přednost.

Kdybyste (si) takovou kravatu-omalovánku chtěli vyrobit, potřebujete hotovou bílou kravatu a několik zažehlovacích barev na hedvábí spolu s konturami. Vše seženete v prodejnách výtvarných potřeb (kamenných i internetových). Velkým pomocníkem je i tzv. fantomová fixa, která zanechává na látce dočasnou stopu a po namočení nebo uplynutí max. 24 hodin zmizí.

Na svém prvním kurzu malování na hedvábí jsem se naučila si kravatu ze spodu obtáhnout průhlednou konturou. Cca 0,5 cm od okraje namaluju linku, která zabrání většímu prosakování barvy ze stran a kravata vypadá velmi čistě a upraveně i ze spodní, resp. rubové strany. Od té doby to tak dělám, vyhovuje mi to a tak doporučuji i dále :-)

Dalším krokem (nebo možná tím to celé začíná…) je vymyslet si motiv, pro začátek třeba nějaké geometrické tvary, jednoduché vzory nebo symbolický obrázek. Ten si namalujte konturou (hustou barvou v tubě, která má často nějaké metalické odstíny) a dáte si hodně záležet, aby byla kontura všude vzájemně spojená, viz povzdech nad ujížděním barvy mimo motiv. Příklady takových připravených omalovánek můžete vidět na obrázcích.

Jakmile kontura zaschne (podle teploty v místnosti několik hodin, ideálně si můžete večer předkreslit vzor konturou a malovat druhý den…), můžete se pustit do vybarvování. Pozorujte barvy, jak si ujíždí po hedvábí, můžete je vzájemně míchat, zesvětlovat bílou nebo naopak jednu plochu vybarvovat dvakrát pro zvýraznění. Kvůli případným nehodám s konturou, mi přijde ideální začínat světlejšími barvami, aby se následky daly lépe kamuflovat. Jakmile budou okolní plochy vybarvené, samotná zaschlá barva působí jako jakási brzda a přes ni již další barva neutíká. Nakonec se dobarví tmavší plochy a okolí (základ) kravaty. Po zaschnutí by mělo být ještě vše zafixováno zažehlením přes pečící papír (přesný návod je vždy uveden na příslušné barvě na hedvábí). A je hotovo! Takováto ručně vyráběná kravata se dá i opatrně prát.

Máte- li doma, byť jen příležitostného kravaťáka, neváhejte ani chvíli a pusťte se do toho!

Kdybyste chtěli pro začátek spíše pracovat ve skupince pod „dozorem“ lektora, vyražte na kurz malování na hedvábí. Nebo mi napište a jste-li z Prahy a bude vás víc, můžeme se domluvit na nějaké hedvábné akci :-).

Samozřejmě, že si můžete koupit i hotovou kravatu v mém flérovém krámku. A když mi napíšete svoji představu, můžu Vám vyrobit i kravatu na míru.